Roman Langr

Situace je taková, že kluci dnes asi vystoupili na vrchol Broad Peak, teď se vracejí a ozvou se až jak dorazí do 3C, protože se jim pokazila vysílačka či co!! Počasí nezklamalo a vydrželo do odpoledne, teď už se tam zase honí mraky a začíná foukat, ale snad to stihnou včas sejit do stanu a bezpečně sestoupit. Čekáme je zítra, to je pátek, během dne.
Fronta nemá být moc velká. Jen lehké srážky z pátku na sobotu, a v neděli už jen lehká oblačnost, takže ještě zkonzultujeme počasí s Rusy a Amíky. V neděli bychom ještě za ne příliš ideálního počasí měli stoupat do C2, ať máme časovou rezervu.
Podle dohody Rusové vyšlou taky 4 nejlepší boříky a Amíci budou stoupat ve třech lidech. Takže by se v úterý mělo na rameni K2 sejit asi 11 lidi. Pak se budeme pokoušet společně prorazit stopu z ramene na vrchol. Podle předpovědi by to měla být středa. Ale vše samozřejmě záleží na rozmarech počasí.
Ted jsme mluvili s Mírou Cabanem, jenž se vracel z Abruzii a tvrdil, že prý má být hezky, ale foukat silnější vítr. Tak uvidíme, jak to vše dopadne.
Jinak informace o tom že kluci byli na vrcholu Broad Peaku není potvrzena. Všichni ale věříme že to stihli. Potvrdíme zítra!!!
Ještě počkáme na předpověď co nám posílá Alenka Zárybnická. Tímto jí chceme taky poděkovat za její čas! Předpověď zasílá Zdeňkovi na satelitní telefon. Ten je ale teď ve stěně, tak to tady budeme vědět až zítra.
Kluci z Česena (Polda, Chose a Galoš) dnes poposunuli fix zase o něco výše k rameni. Viděli jsme je dalekohledem asi v polovině pláně pod C4 (viz. Postup), tedy cca 7500m. Teď už ale sestupuji do C3, kde přespí a zítra sestoupí až do BC. Taky se na ně těšíme!!! Sněhové podmínky nejsou špatné, i když ne zrovna ideální. Doufáme, že přes tuto sobotu toho moc nenasněží, a příští týden se uvidí.
Kostky jsou vrženy, jsme zvědavi, co nám padne.
Všichni se ptají, jestli kluci, co jsou teď na Broad Peaku ještě zasáhnou do dění na K2?
Takže zaprvé. Po sestupu budou značně jetí a unavení. Čeká je minimálně 5-6 dní odpočinku. To znamená, že mohou zpět na Česena až kolem 18.-19. a to má končit dobré počasí. Uvidí se tedy, jestli stihnou ještě nějaké slunečné okno. Z BC musíme vypadnout 27. 7. Mají na to pak jen týden. Ale nic není vyloučeno. Otázka je, zda-li budou mít ještě dost sil se tam znovu do té výšky vyhrabat. Také psychické motivace, to teď nevíme, ale zjistíme.
Jestli bude pak stoupat na vrchol druhá vlna, tak má řadu Polda a spol. Tedy uvidíme, jak se dohodneme a taky jestli ještě vůbec bude nějaký summit day.
Co se týče nás čtyř, to je Kamil, Roman, Liban a Švidrá. Jsme odpočatí a dostatečně nadržení. Všichni zdraví a cítíme velkou odpovědnost. Roman už dobral léky, tak doufáme, že zabere jako kůň. Už se nemůžeme dočkat nedělního rána. Je to šílené, jak musíme nečinně sledovat ostatní kluky, kteří dřou ve stěně. Tak nám cukají víčka a potí se dlaně. Jsme napnutí jako guma z trenek.
Zdravím a díky
Liban

Kluci na BRoad Peaku a K2 to hrnou do C3. Zítra je poslední hezký den, v pátek už hlásí oblačnost, snad to klukům na Broad Peaku vyjde, teoreticky by to měli stihnout, nevíme jak je to se sněhem v sedle Broad Peaku. Sledujeme to dalekohledem, do trojky stoupa asi 60 lidí. V trojce bude další odpad, k vrcholu jich tedy zamíří podstatně méně.
Polda, Chose a Galoš jsou už taky pod trojkou, zítra mají fixovat do C4, snad to počasí zítra ještě vydrží, ku.va musí. Pak má přijít krátká frontička s nepatrným sněžením do neděle, ale podle posledních zpráv o počasí bude příští týden pondělí až čtvrtek plech, takže v neděli startujeme společně s amíkama z Abruzzi zkusit udělat finalní útok na vrchol.
Roman už dobral antibiotika, Libor s Kamilem a Švidrym teď střádá síly, neboť máme řadu. Libor: ”Jsem z toho celý nervózní, ale těším se jako nikdo, možná už tam půjdeme naposled.”
Má být úplné bezvětří, příznivé teploty a s amíkama bychom to mohli prorazit. Možná se přidají i nějací rusové, kteří už dostavěli C3 a budou se chtít taky kouknout na vršek

Zdravíme po delší odmlce, protože v podstatě nebylo o čem psát. Počasí si z nás vyloženě střílí a veškeré předpovědi se míjejí účinkem. Čas daný pro vylezení K2 se krátí, už zbývá jen něco málo přes 14 dní a nervozita stoupá.
Všichni by chtěli lézt a fixovat, ale místo toho se neuvěřitelně nudí v BC ve svých stanech a čekají na zázrak. Nechtějte vědět, co všechno se honí v hlavě člověku, který se více jak 12 dnů nepohnul z místa.
Leadři neustále konzultují více či méně nepřesné předpovědi, ale všechny mají jedno společné, žádná z nich nepředpovídá delší slunečné okno než max. 3 dny. A to je pro vylezení jakékoli cesty na K2 tragicky málo. Kdokoli z nás potřebuje min. 4 - 5 dnů stabilního, dobrého počasí v kuse, aby se mohl pokusit atakovat ty nejvyšší partie hory a ještě stihl sestoupit z těch nejohroženějších míst. Bohužel toho se teď nikomu v této fázi července nedostává.
A tak se Vám pokusíme popsat, jaká situace panuje v BC pod K2.
Celý camp je roztažen na jedné z morén v délce asi 500m a dělí se zhruba na 2 skupiny: Česenisty a Abruzáře. První skupina leze tzv. Česenův pilíř (Baskydská cesta), která je strmější, má více skalního lezení, ale je méně lavinově nebezpečná a má bližší nástup z BC (cca 60minut). Tuto cestu lezé naše 10-ti členná československá expedice společně z americkou 8-člennou grupou a jedním osamocenným Francouzem, který má k dispozici 2 výškové nosiče a na to, že je sám ,spolupracuje v maximální možné míře a snaží se neparazitovat.
Mezi Abruzáře se řadí zbytek campu. To je druhá americká 4-členná expedice, mohutná 12-členná ruská skupina jenž se přesunula z pod Broad Peaku a teprve buduje výškové tábory. V neposlední řadě je to ještě 8-členná korejská sestava, která má poněkud ojedinělý statut. Všichni přijeli aklimatizováni z pokusu o Everest a lezou to celé z kyslíkem, což je řadí do zcela jiné kategorie. Ovšem jejich touha být letos první na vrcholu je nutí dělat takové šílenosti, jako že klidně nechají chátrat své členy v nečase v C3 kolem 7100 m i více jak 5-6 dní, což je naprosto zničující. Navíc jejich styl práce ve stěně a hlavně při fixování nikdo nesdílí. A tak většina "Abruzi" přejišťuje jejich teňoulinké fixy, které už mnohokrát selhaly a nahrazují je kvalitnějším lanem, taky jazyková bariéra, jejich mizerná english a neochota spolupracovat je staví do poněkud izolované role. Oni zatím jako jediní dobyli rameno K2 ve výšce 8100m, ale po té, co sestoupili o tábor níž se tam už minimálně 10 dní přes velké lavinové nebezpečí mezi C3 a C4 nemohou dostat. Podle nejčerstvějších zpráv ztratili celý camp 4 a tak asi přišli o veškeré vybavení. Bud jim to vzal vítr nebo je to někde pod sněhem. prostě dneska čtverku nenašli.!!
A zbytek lidí na Abruzi jsou to buď jednotlivci nebo dvojice, které zásadně neovlivňují dění na žebru. V podstatě se nijak zvlášť neúčastní jakékoli těžké práce, budování plošin pro stany, prorážení cesty čerstvým sněhem nebo masívního fixování. My je pracovně označujeme jako "Hnidy" které cizopasí na velkých skupinách a vezou se v jejich stínu.!! Bohužel však právě z těchto řad se rekrutují ty největší, rádoby osobnosti, které dobývají velikány alpskými styly (s jumary v ruce.!!!!!!!) Na moréně také proběhlo velke setkáni leadrů expedic o jednotném postupu, tak aby se pokudmožno co nejvíce lezců sešlo ve stejný čas na rameni. Důvod je jasný, střídat se v prorážení společné cesty na vrchol.!
Náš C3 je plně zásoben vším, co potřekbujeme na C4 a vrchol a každý je odhodlán odevzdat ve stěně maximum. O to více nás mrzí minulotýdenní jalový výpad čtveřice Kamil,Liban,Zdenek,Švidry do C3, kdy nás to stalo 4 dny dřiny s nulovým výsledkem. Nepřidali jsme ani metr a náš konec fixu se už 14 dní ani nepohnul. Ikdyž nikdo z nás neumí tak mistrně pracovat s molekulou kyslíku jako jiný, nejmenovaný jedinec, který se představuje jako současný, nejlepší český horolezec, doufáme že nás v tomto tahu hora pustí výše než jen do 7250m, kde doposud končí náš fix. K tomu nám doufam pomůže slíbené 4 denní okno dobrého počasí, které má vydržet min. do čtvrtku. Zítra startuje Polda,Chose,Galoš do stěny na Česena pokračovat v prácech na 4C zatím co se trojice Zdenek,Colombo,Lupi pokusí o vršek na Broad Peaku, který máme taky v repertoáru. Zbytek teamu bude dobíjet baterky a sledovat dalekohledem, jak jim to jde či nejde. O průběhu vás budeme co nejčastěji informovat.

Zdravíme z Base campu, až 4.7. po umoudření počasí vystartovala čtveřice Švidri, Kamil, Libor, Roman a Zdeněk do C2 vše proběhlo podle plánu a kluci dorazili v pohodě navařili a nasledující den 5.7. se přesunuli do C3 7050 m.n.m., Roman pro bolest v krku musel sestoupit dolů. Radovan se rozhodl jít sám do C2 poopravit roztrhané stany a s vyhlídkou lepšího počasí pomoci klukům s fixováním do C4. Na 6.7. zněla ze všech zdrojů a servrů, že má být pěkně, bohužel však se tato předpověď neuskutečnila a kluci musí sedět ve stanu v C3. Švidri ze Zdeňkem sestupují dolů a Libor s Kamilem zůstávají v C3, jestli následující den 7.7. by šlo fixovat do C4. Počasí se má kazit zítra odpoledne a má sněžit až do pondělí. Toto neskutečné čekání na počasí nás v BC ubíjí, hora nás zatím nechce pustit a nám nezbývá nic jiného, než se tomu podrobit. Počasí je asi takové, že je 2 dny pěkně a 3 dny sněží - to znamená, že musíme šlapat novou stopu, boříme se se někdy po pás je to fakt dřina. Ostatní expedice jsou na tom úplně stejně Korejci na Abruziho žebru postavili už C4 před 10 dny, jdou s kyslíkem a nemohou dál, protože to nejsou schopni prošlápnout, tak podobně jsou na tom i Američani a Rusové. Zatím to tento rok nevypadá moc vábně, ale naděje umírá poslední. Všichni zdravíme a pevně věříme v lepší počasí. Čus bus Jose prasečí hlava-Josef Lukáš :-)))) držte palce.

Ahoj všichni.
Tak už je to tady.! Mraky dorazily později ale přece a ukončily práce v naší baskydské cestě. Ještě včera to ale vypadalo optimisticky a zdálo se, že kluci poté co dorazili do 3C budou moci dnešní den věnovat fixování směrem k 4C ale ráno je všechno jinak. Mohutná oblačnost od 6500m výše jako mávnutím proutku mění vše, co jsme si včera večer naplánovali a nutí čtveřici Polda,Chose,Lupi,Colombo k sestupu do BC. Ještě že stihli alespoň přespat ve trojce a dorovnat tak stupen aklimatizace většiny Poldateamu.
Takže se pomalu smiřujeme se skutečností, že druhá perioda " Plechu" je pryč a musíme si počkat na další. Ta se oběvi asi až 6 dní. Čeká nás " Nuda v BC" a to je třeba přežít bez úhony. Jakákoli činnost, která zabije čas je vítána. Někdo přestavuje stan, jiný si čte a nebo je jen tak zalezlý v tom svém kutlochu. Čistotnější jedinci se myjou, perou si prádlo a holí se pokud mají co?? Občas někdo přijde s nápadem udělat si malou procházku, bud to do sousedního BC pod Broadpeakem a nebo až na vzdálenější ConcordiaCamp, kde je spousta českých i jiných trekařů. Mezi oběma BC panuje čilý cestovní ruch a asi 7 km vzdálenost obou kempů odpovídá asi 3hodinové chůzi. Během necelého měsíce, co jsme zde v BC pod K2 jsme tu měli mnoho návštěv z celého světa. každý nově příchozí dostane židli, teplý "black or green tea" a většinou nikdo neodolá výstavce sušeného masa a salámů lemujících stěny našeho společenského stanu.
Samozřejmě, že nás nejvíce potěší a překvapí, zazní-li z úst místo otřepaného " HALLO" lahodné slovanské "Nazdar češi". To člověk vždy pookřeje radostí, že slyší mateřskou řeč v těchto exotických končinách. O to více je nám záhadou , že asi 150m od našeho českého stanového městečka s národní vlajkou plachtící uprostřed se schovává osamocený čech Miroslav, který oklikou obchází naše stany, dělá mrtvého brouka a neřekne ani Ahoj. Když nás na to upozornili členové jiných expedic, nechápavě kroutili hlavou....??
A ted trochu k počasí.
Dnes celý den hustě sněžilo, celý BC je pod těžkou sněhovou peřinou, všechno je mokré a z okolních stěn začínají vypadávat laviny.
Všichni jaksi přežíváme ve stanech a doufáme v brzké zlepšení.....
Za Poldateam zdraví Liban a Lupi

Byli jsme ted většina ve stěně a vratili jsme se včera pozdě odpoledne trošku unaveni, tak jsme se neozvali. Takže hlasíme, že máme kompletně postavenou, zásobenou a odfixovanou Trojku. GPS-ka mi v hornim stanu 3C hlásila výšku 7030m. Naše skupina Roman,Kamil,Liban tam dorazila s plnou polní v sobotu 23.6. asi kolem 16.00 poté, co nám den předtím pomohli prorazit cestu Polda, Chose, Lupi, Colombo a šlapli nám to do cca 6700M. Byla to dřina jako ..cyp.. protože jsme se místy bořili po pás v novém sněhu lavinézním terénem, ale nakonec to pustilo. Bylo dobře že jsme si přivstali a měli tím větší časovou rezervu. Budík začal řínčet něco málo po 4. hodině ranní, minimalně 1.5 hod trvá než se rozpustí dostatečné množství sněhu a přípraví se čaj do termosek. Bez tekutin to nahoru prostě nejede. S jídlem je to taky na štíru. V té výšce člověku prostě nechutná a je problém do sebe cokoli dostat. Ale něco se přecejen podařilo natlačit a tak jsme po 6 hodině opustili vyhřáté spacáky 2C a šmarovali nahoru ku 3C. Cesta nám trvala zhruba 10 hodin, než jsme se dostali na položenější pláň, sklon asi 40° a kde se dá zakopat rovina pro postavení našich stanů. Místo jsem si pamatoval z minula a dvě cívky zelených fixních šnůrek napovídaly kde začít kopat plošinu. začali jsme ihned co nejrychleji stavět místo na přespání, neboť jakmile slunce zajde za hřeben prudce se ochladí a jakákoli manipulace se stanem a vším kovovým je značně nepříjemná. Závěr byl jako vždy přes zuby a po 18-té hodině už byla taková zima, že jsme skoro nebyli schopni vypnout hůlky od tropika stanu. Nakonec se to jaksi podařilo a ihned po vstupu do domečku jsme začli bojovat s nastupujícím podchlazením. Naštěstí plynový vyřič Coleman, naš nejlepší kámoš nezradil a brzy nás ohřál zpět na provozní teplotu. Pak už jen co nejrychleji zalézt do peří a uspokojit ty nejzákladnější potřeby jako je napít se a udržet si teplo. Jak už se začne vařit, tak už je to v klidu.
Nějak jsme přetrpěli noc a čekali až vyjde slunce a odstartuje další náš den pobytu v 7000 metrech. Trochu jsme si poleželi a pak jsme začli opět pracovat na fixování dál směrem nahoru. Podařilo se osvobodit asi 500m délkových lana což odpovídá asi 200m převýšení, v podstatě jsme došli na místo, kde jsme před dvěma lety skončili, byl to kouzelný pocit, ani se to tam moc nezměnilo, nebyl čas na velké rozjímání, pověsili jsme tam vyneslé fixy a pár skalních skob. Od jumarů začly krutě mrznout prsty a tak rychle dolů do 3C kde už mezitím docházela druhá skupina Zdenek, Galoš, Švidry z druhé vlny a tak se ve trojce sešlo 6 Čechů a začlo se řešit, kde postavit druhý stan 3C. Kluci dorazili asi o 2 hodiny dříve než my a tak bylo trochu vice času na kopání plošiny pro nejhorší stan všech dob, co byl kdy ušitý a to je HIM 35 od firmy THE NORTH FACE. Krejčí, který koncipoval toto šílené dílo nemohl být při smyslech a střih stanu zvaný BatMan je totální nesmysl absolutně nepoužitelný do jakýchkoli naročnějších podmínek. Ačkoli už nás přešel ten největší vztek, jak si může tak renomovaná firma dovolit pustit na trh takový střihový paskvil, nehledě na to, že k postavení stanu je třeba mít min 2 vysoké školy. Kdo chce zažít obrovské potíže, bezesnou noc a odhazování sněhu z pod tropika jenž nesmyslně končí v horní polovině a tvoří jakýsi lapač všeho, co letí okolo at si koupí HIM 35 od firmy THE NORTH FACE. Možna že to bylo původně střiženo jako Kite ( vzduchové křídlo) nevíme, ale se stanem do extrému to nemá nic společného. prostě hrůza a děs. Doufáme že touto formou odradíme co možna nejvíce zájemců o tento hrozný TENT. Další den už byl ve znamení sestupu, naše trojka hned po snídaní fičela dolů, druhá trojka po kvalitní noci se ještě snažila jaksi zakopat křídlo do svahu ale pak se na to vykašlala a taky raději sestoupila dolu až do BC. Během sestupu jsme potkali naše amíky, kteří si začínají stavět 2C a postupně aklimatizovat.
A jelikož čtveřice Polda, Chose, Lupi, Colombo při své štaci nestihli přespat v 7000m, tak se o to pokoušejí právě v této chvíli a stoupaji znova do 2C. Uvidíme jestli to stihnou, počasí má vydržet asi do středy tak doufáme že doženou aklimatizační manko. Předpověd pak hlásí opět sněžení a nějakou frontu cca do 3.7. ale do té doby se určitě ozveme.
Za Poldateam zdraví Liban

Kamil - zdravotní stav členů expedice
Myslím, že všichni v současné době se cítí velice dobře, jak čtveřice nahoře, kluci kteří bojují o trojku, tak i my všichni tady v základním táboře. Až na malou výjimku kdy mě trošičku chytli záda a bojoval jsem s tím čtyři dny.Ale jinak je to všechno v pohodě. Nějak jsem se z toho dostal. Myslím si, že stav je velice dobrý a chuť postavit trojku, následně čtverku je velká. Doufáme, že se to všechno podaří.
Liban – o kuriozitě v B.C.
Dneska jsme měli návštěvu. Byla to treková skupina Gashenbrun pod vedením Venci Pátka. Přišli se k nám podívat do našeho B.C.. Pohostili jsme je vším co jsme měli. Samozřejmě kvalitním jídlem, kvalitním pitím. Dostali prostě najíst. Uvařili jsme jim polévku, špagety s masem, kompot atd. Takže si myslím, že odcházeli velice spokojeni. Prohlédli si jak vypadá základní tábor horolezců, kteří jsou tady 2,5 měsíce.
Švidry – průběh expedice
Momentálne se náš tým nachází v druhé periodě pěkného počasí od začátku našeho pobytu v B.C.. A tato perioda trvá od středy. V stěně se začalo pracovat. Počasí má své zákonitosti a v těchto končinách je to velice zajímavé. Když člověk ráno vstane a svítí sluníčko, tak přes den je krásně. Je tady teplo, nad nulou, pět stupňů. Ale v okamžiku kdy se slunce schová za horu, padne stín, okamžitě se všichni oblékají do péřových obleků, protože potom teplota okamžitě padá o 5-10 stupňů níže a přes noc tady bývá -7 až -10 stupňů v základním táboře. Toto ovšem neplatí na hoře, kde se stoupá do vyšších nadmořských výšek. S kilometrem nadmořské výšky se teplota snižuje o minimálně 10 stupňů. To znamená, že například v druhém výškovém táboře jsme měli poslední noc -14, -15 stupňů. Přes den když je sluníčko tak se člověk místy potí, protože se slunce odráží od sněhu a je velmi teplo. Ale opět platí zákonitosti, v okamžiku kdy padne stín tak teplota padá dolů minimálně o 10 stupňů. Kdo nemá pořádné oblečení tak má opravdu velké problémy.
Zdeněk – plán
V současné době pracuje nad C2 čtveřice: Polda, Lupi, Colombo a Chosé. Snaží se prorazit cestu sněhovou částí což je vlastně brána do horních pater pilíře. V závislosti na tom jak budou úspěšní, protože to není lehká práce, napadlo hodně sněhu a právě v té sněhové částí je to hodně namáhavé, vyráží brzy ráno trojice: Kamil, Roman a Liban. Budou se snažit dosáhnout pozice tábora C3 to znamená zhruba 7.100 m n.m. a udělat tam základ tábora C3. V závislosti na tom, jak sa jim ta těžká práce podaří, vyrazí třetí skupina, to je Švidry, Galoš a já. Budeme se snažit zafixovat a perfektně postavit C3 a dále vyrazit směrem ke klíči vrcholu což je C4 na rameni K2 ve výšce cca 8.000 m n.m.. To se asi zřejmě nepodaří v nynější periodě pěkného počasí protože to je asi 900 výškových metrů fixování a poměrně citlivého lezení v mixovém terénu na pilíři.

Tak vás všechny opět zdraví poloopuštěný BC. Dorazila k nám druhá perioda hezkého počasí, tak se zase naplno rozběhly práce ve stěně K2 a to dokončení klíčového tábora č.3 ve výšce 7100m. Včera brzy ráno vyrazil 4.členný konvoj Polda, Chose, Lupi, Colombo rovnou do tabora C2 a jak nám večer hlásili do vysílačky, skoro tam nestihli dojít.!! "Stopy byly kompletně zafoukané a čerstvý sních sahající nad kolena nás totálně zničil".! koktal kdosi do motoroly a z hlasu bylo cítit, že si tentokráte pořádně zkousli. Dnes by podle plánu měli dofixovat cestu do 7000m a postavit 3C, ale podle toho kolik je nového sněhu a jak pomalý je postup to asi určitě nestihnou. ono jedna věc je naplánovat si to hezky na židličce v BC a druhá uskutečnit to pak nahoře ve stěně. Každopádně táto 7 denní předpověd by nám měla umožnit postavení Trojky, přespání všech tří BSP v dané výšce a zásobit jej materiálem, jidlem, peřím pro poslední 4. výškový tábor z něhož budeme chtít podniknout finální útok na vršek.
Další novinkou je skutečnost, že sem dorazila druhá americká komerční expedice, která má v plánu jít nahoru stejnou cestou jako my, tedy Česenův Pilíř. Ihned započala vcelku korektní jednání o jakési omezené spolupráci. Jelikož jsme tu o cca 14 dní dříve a v podstatě už nepoužíváme tábor C1, rozhodli jsme se přenechat toto orlí hnízdo Amíkům i s našimi postavenými stany. Oni nám naoplátku poskytli dva kvalitní výškové stany pro 4C na rameno. Je to oboustranně výhodný obchod neboť my ty stany ve čtyřce pouze postavíme, použijeme a nemusíme je stahovat dolů což je neméně náročné. Taky slíbili, že budou pomáhat s opravama fixů a jejich 1500m statiky k tomu bohatě postačí. Z důvodu bezpečného sestupu dolů je nutné, aby celá cesta až po rameno byla kompletně zafixovaná kvalitním lanem.
Takže zítra 21.6. startujeme skupinka Roman,Kamil,Liban vystřídat unavené kluky do Trojky a s dalšim nutným odstupem za náma vyrážejí Zdenek, Galoš, Švidry kteří doufám dokončí "turnus" a pokusí se vyfixovat co nejvýše k rameni K2.
Rameno je magická hladina 8000m a scházejí se na něm dvě cesty česenův pilíř a Ambruziho žebro. Posledních 600m výškových cesty na vrchol je společný. To je ale ještě velmi vzdálená budoucnost i když se tam každy krokem přibližujeme.
Taky všem děkujeme za vzkazy a morální podporu, těší nás váš zájem o dění zde a každý za sebe může s jistotou potvrdit, že uděla maximum pro dosažení výšky 8611M. Za Poldateam vás zdraví Liban

Švidry:
Je úterý večer a všichni doufáme, že končí týden nic nedělání a čekání na lepší počasí. Předpověď na nejbližších sedm dnů je velice optimistická. Má být celkem slunečno, nemá moc foukat. Takže zítra brzy ráno vyrazí čtveřice: Polda, Lupi, Collombo a Chosé, aby se dostali hned přímo do C2 a z něj se potom další den pokusí dotáhnout, dofixovat do C3, který má být ve výšce zhruba 7.100 m n.m.. Pravděpodobně to nestihnou za jeden den, takže se budou muset vrátit, přespí ještě jednou v C2, ten další den potom vybudují 2 stany v C3. Vlastně další den potom vyráží další trojice a potom další trojice. Takže celý tím bude pracovat ve stěně. Doufáme, že se nám podaří vybudovat C3 a všichni členové se tam vyspí. Vzhledem k tomu, aby aklimatizace proběhla v ideálních podmínkách. Poté se pravděpodobně pokusíme zafixovat kus cesty směrem k C4 a po návratu a odpočinku nastoupí opět čtveřice, která bude pokračovat v práci pokud vydrží počasí.
Polda:
Před dvěma dny přišla do B.C. taky americká expedice. Je to sice komerční expedice, ale to na věci nic nemění. Myslím, že má kvalitní vedení. Tak jsme s nimi vstoupili do jednání. Mají v plánu lézt stejnou cestu jako my, což je cesta Thomase Česena. Dohodli jsme se zatím tak, že pokud nám budu chybět nějaká fixní lana, tak oni jich mají samozřejmě dostatek. Zároveň jsme se dohodli, že my už v současné době jsme aklimatizovaní, čili nemusíme používat C1 ve výšce 5.900 m n.m., tak jim ho přenecháme. Jsou tam 2 stany, které nebylo jednoduché v tomto místě postavit. Oni na oplátku nám právě předvedli 2 stany, které jsou velice kvalitní, jsou lehké, které můžeme použít v C4. To znamená, že v případě, že jejich skupina a ještě i další americká skupina se pokusí o vesměs jako prvovýstup vpravo od Ambrozyho pilíře, takže vlastně tyto 3 expedice by měli možnost používat C4, který bychom my nějakým způsobem vybudovali.

Zdravíme po delší odmlce. Tak nás zastihla první větší šňůra horšího počasí! Sedíme všichni ve společenském stanu a vymýšlíme, čím bychom se zabavili. Nejlepším receptem na nudu v BC jídlo, a tak vymýšlíme nejrůznější kulinářské recepty ve zdejších omezených podmínkách.
Vítězem se stal jednoznačně smažený syr s hranolkama a s pakistanskou tatarkou, čímž jsme překvapili hlavně kluky Zdeňka, Švidryho a Galoše, kteří se zklamaně vraceli z C2, kde počasí zastavilo jejich pokus přidat něco málo metru nad výškou 6650m. Zatím tam máme vynesen jeden stan a asi 500m fixů, které čekají na další eskortu směrem nahoru ke Trojce. Na řadě je teď velitel s Chosem a Lupinem, ale musí si počkat až se udobří počasí, přestane sněžit a vypadají všechny laviny, kterým se říká Expres. A jako že to jezdí po sněhovánkách tak co hodinu, malé vláčky co dovedou posmýkat tak i pořádné Šinkanzeny, co se zastaví až o Broadpeak a v tom případku je lépe tam nebýt a sledovat to z bezpečí BC.
A abych se vrátil k dnešnímu sobotnímu Menu! Na pořadu dne byla hovězí kýta se salátem a těstovinou a koprovou polívkou. Kdo ví co bude zítra??
Je neděle tak by to chtělo něco slavnostního. Uvidíme?? S další zprávou co nového ve stěně a na talíři se vám brzo ozve někdo z Poldateamu.
Zdraví Liban
Jinak amíci se začínají více zajímat o naši mrtvolku, podle oblečení a věcí značky Carera prý to je nějaký Rakušan. V příštím týdnu sem mají přijít nějací pakistánci a postarat se o to. Zatím ale moc aktivity neprojevují a tak naši kuchaři musí i nadále nosit vodu z potoku za morénou, což je pěkně daleko a hodně se to pronese.

Pozn. text som prepísala zo zvukových záznamov. Ospravedlňujem sa za všetky gramatické chyby. Pokiaľ sa nájde dobrovolník, ktorý mi pošlem opravu mailom, budem rada a ďakujem. Martina

Dnes je 14.6., čtvrtek. Vrátila se 4-členná skupina z tábora č.2 (C2), kde nad ním pracovali a dostali se až do výšky 6.650 m n.m. kde věšeli buď naše fixy, nebo opravovali staré po Japoncích nebo i staré po nás, které jsme tam pověsili před dvěma lety. Takže v současné době je v druhém výškovém táboře trojice Švidry, Zdeněk a Galoš, kterí majú v úmyslu pokračovat s opravami fixních lan nad výšku 6.650 m n.m..
Ale poněkud se počasí trochu skazilo a předpověď říká, že zítra má být ještě lépe než dneska, kdy celé odpoledne sněžilo. Tak snad se jim to povede. Pokud ne, tak se vráti zpět. Takže v současnosti je situace taková, že jsme vybudovali C2, který je pro nás klíčový, proté C1 budeme míjet. Jakmile nás počasí pustí, tak myslím si, že jsou všichni natolik aklimatozovaní, aby mohli trojku dotáhnout, ať už to bude ktorákoliv skupina.
Dnešní den před obědem jsme zavedli diskusi o různých druzích typických jídel, protože tu nebyl jenom náš styčný důstojník, ale byl tady i styčný důstojník ruské výpravy. Dostali jsme se k tomu, že náš styčný důstojník strašně obhajoval, že je velice výdatné, velice chutné a kořeněné jídlo je ovčí mozeček. Tak jsme si s Chosém říkali, no tak proč né, to si samozřejmě dáme v Islamabádu, jak budeme mít čas. Když jsme si všimli, náš styčný důstojník dal pokyny kuchaři, který přinesl na talířku uvařenou ovčí hlavu, že ten mozeček byl vyloženě vidět. Takže my jsme měli v tu chvíli šanci ho ochutnat, ale naše tendence byla naprosto opačná a odložili jsme to na Islamabád (pozn. foto nájdete vo fotogalérii).
Taky je pravda, že byla nalezena mrtvola 400 m nad B.C.. Je to bohužel tak, že je to polovina lidského těla a s nějakým oblečením. Ale je pravda, že tá spádová oblast kudy stéká voda po ledovci, ze které pijou všechny expedice, které tady zatím jsou a bude jich ještě víc, tak není vyloučeno, že zrovna i nějaká tá příměs z téhlete mrtvoly tam je.
V nejbližších hodinách a dnech zřejme bude odpočinek. Protože doteďka nás to pustilo tak rychle, že jsme se všichni, celá expedice, mohli vyspat ve výšce 6.300 m n.m. Což je obrovský přínos. Podle normálních statistických údajů a výsledků jsme aklimatizovani zhruba o 1,5 km výše. Většina lidí, kterí se v tomto táboře vyspalo, zároveň i pracovalo nad ním, takže některí byli ve výšce 6.500-6.650-6.700 m n.m.. Takže si myslím, že situace je dobrá i když nás počasí odstaví už teďka až do 19.tohoto měsíce. Což nám ale nevadí, protože se nám podařilo ve velice krátké době postavit C2. Stejně tak jako tak potřebujeme odpočinek. A tak aby všichni zdomácněli v těchto nadmorských výškách i povětrnostních poměrech. Zdravotní stav všech účastníku se myslím, že je velice dobrý. Zatím jedině co tady byl problém, maličko co ukazovalo na něco horšího bylo, že Galoš měl problém, vypadalo to že se zubem, ale mohl to být nerv nebo cokoliv, ale nějak ustoupilo. Taže si myslím, že všichni jsou na tom v současné době velice dobře a počasí nás pustí asi až 19/6. Protože 18/6 má přestat sněžit a ze zkušeností víme, že když přestane sněžit, tak to musíme hold nechat vypadat vždycky laviny ze všech těch částí, kterými se budeme ubírat nahoru.

Tak se vám opět hlásíme ze základního tábora, který je tentokrát poloprázdný, nebot větší polovina teamu je ve stěně Chogori na pilíři zvaný Česen.
v pátek 8.6. se nám totiž podařilo vylézt a vybudovat 1. výškový tábor ( 1C ) ve výšce 5930m se dvěma stany poblíž sebe a nyní se tam chodíme postupně aklimatizovat po skupinkách, které jaksi vykrystalizovaly.
Další větší změnou je skutečnost, že se náš team rozšířil na 10 členů. Tou posilou je zkušený matador Zdenek Hrubý z expedice Radka Jaroše, která jak jistě víte musela ze zdravotních důvodů ukončit činnost.
Zdenek sice změnil "zaměstnavatele" ,ale působí na stejném projektu a jak všichni věříme jistě bude kvalitní posilou Poldateamu a jeho zkušenosti přizpějí k dosažení cíle naší sestavy.
Ten cíl se nachází 3.5 kilometrů nad našima hlavama a má zhruba souřadnice 35°53' severní šířky a 76°30' východní délky. Dosažení této magické koty sem každoročně přitahuje řadu zarputilých horolezců, pro které je tato překrásná, fascinující a přitom tolik nebezpečná pyramida něčím nepopsatelným. i letos zde má být asi 12 expedic ,ale zatím jsme tady pouze my, amíci a rusové, kteří dorazili před včerem. Takže naše 4členná úderná grupa: Roman, Kamil, Colombo, Taliban tedˇ po sestupu odpočívá v BC, zatímco Zdenek, Galoš a Švidry dnešní noc spali v 1C a střídají zbylou trojici Polda, Chossé, Lupi, jenž mají naloženo každý cca 20kg a stoupají nahoru se taky vyspat. Samozřejmě ,že si do těch stanů nechodíme jen tak schrupnout ,ale každá skupina podle možností natahuje nebo opravuje tzv. Fixy a reviduje skoby a štandy zabité v převážně lokrovité skále.! Nejpracnější je osvobozování lana z ledosněhového krunýře, což je činnost fyzicky nejnáročnější. Lezeme v podstatě najisto, 2 kilometry kvalitní bolatické statiky, které jsme zde vymotali při minulém pokusu v roce 2005 jsou značně poškozené a doplnují je rok staré japonské silonové fixy mizerné kvality.!! Cestu je třeba celou znovu zajistit, opravit, případné poškozené či chybějící úseky dofixovat a k tomu nám doufám našich 1400m statické "osmičky" postačí.
Je to takový kolotoč, kdy se ve stěně neustále střídají 3 skupiny (BSP), něco jako ranní,odpolední,noční.!!
Jinak to ani technicky nejde udělat, nebot' v každém výškovém táboře se po velkém úsilí dají postavit pouze 2 stany pro max. 4 havíře. Sklon česenova pilíře je natolik strmý, že je velice obtížné najít solidní místa pro postavení stanů a každá vodorovná plošinka je výsledkem několikahodinového sekání ve skále a ledu kde kyslíku není na rozdávání.!!
Podle předpovědi má být hezky do 15.6. což by nám mělo umožnit postavení druhého výš. tábora na hladině 6350m a zásobit jej materiálem pro 3C. Dvojka" je nevelká skalní terasa pod velikým převisem, asi nejhezčí a nejbezpečnější azyl v celé cestě s úžasným výhledem do severní stěny Broadpeaku. No a s tím odpočinkem v BC to není tak úplně pravda, protože sluníčko neúnavně mění povrch ledovce a nutí nás pořád přestavovat naše kamenné výtvory a stanové plošiny. neustálý pohyb ledovce doprovázejí mohutné dunivopraskavé zvuky, které tu a tam přeruší naše chatrné spaní a připomenou nám, že bydlíme na něčem, co je pořád v pohybu. Věřte, že není jednoduché několika větami popsat naše pocity, stav věcí okolo a situaci, která se pořád mění. Budeme se snažit vás inforovat o dění v maximální možné míře a co nejzábavnější formou.
Mezi náma, je to jen tupá dřina pro galejníky, aneb to by jsme nadávali, kdyby nám to někdo přikázal.
S pozdravem za desetičlenný Poldateam Liban ala Taliban

Po včerejších úpravách ledovce pro postavení stanů jsme se dnes pustili do vybudování BC.
Základní rozvržení je jasné - stan jídelně-společenský se vztyčenou českou vlajkou je naproti stanu kuchyňskému. V jejich blízkosti jsme postavili kamenný domeček pro elektrocentrálu a partička samozvaných elektrotechniků zprovoznila nabíjení baterií, osvětlení stanu, provoz notebooku a naše satelitní připojení.
Okolo těchto velkých stanů stojí dle možností daných sklonem ledovce stany jednotlivých účastníků a barely s výbavou. V pomyslném středu campu dnes Polda celý den budoval čorten (kamennou mohylu) pro v Himalájích obvyklé rituály, kterými se vyjadřuje úcta a pokora hoře a drobné obětiny dané k mohyle mají přinést úspěch a taky šťastný návrat všech členů naší výpravy.
Čistotnější členové Polda teamu se rozhodli vybudovat sprchovací stan, kde v rozřezaném barelu s vlažnou vodou chtějí ostatním dopřát iluzi teplých lázní. Jiná skupina dokázala během dne přemístit několik tun kamenů, aby vystavěla něco jako kamenné iglů (zatím bez střechy), kde na polovině barelu s proříznutým víkem a výhledem na zatím zachmuřenou K2,lze vykonávat určité základní potřeby. Mezi budovateli probíhaly těžké ješitné boje o umístění každého kamene. Každý se cítil minimálně stavebním inženýrem, ne-li Bořkem stavitelem.
Všichni jsou v pohodě a přiměřeně aklimatizováni, takže po práci neuléhají, ale obsazují kuchyň, aby z našich zásob vykouzlili večeři (bramborová kaše s uzeným vepřovým masem), která nahradí tradiční zatím každodenní kozí maso na zázvoru a paprikách s čočkou a rýží. Fakt se to povedlo, i když naši muslimští přátelé budou hlady, ale oni si taky něco určitě ukuchtí.

Albrecht Josef: Objevily se během cesty nějaké komplikace?
Polda: Neobjevily, cesta proběhla hladce, až na poslední etapu z Concordie, kdy zástupce nosičů požádal o dvouhodinový odklad startu z důvodu špatného počasí, malé viditelnosti a špatného vybavení nosičů.

Albrecht Josef: Podle informací je nosičů trochu více než minule. Proč? Musejí toho méně nosit, nebo jste přece jen nakonec měli více věcí?
Polda: Letos jsme se dostali na 134 nosičů oproti 125 před dvěma lety. Je to zřejmě tím, že jsme trochu lépe vybaveni než při první expedici - i agentura má pro nás lepší vybavení, každý má například svůj osobní stan, apod.

Albrecht Josef: Jak proběhl trek? Bylo něco jinak než před dvěma lety?
Polda: Před dvěma lety bylo v závěrečných etapách zhruba o 1,5 metry sněhu víc než letos, jinak trek proběhl úplně v pohodě, až na větší oblačnost v závěru treku.

Albrecht Josef: Jak to vypadá v BC? Kolik je tam lidí? Budete mít solidní místa?
Polda: V BC jsme byli v pořadí 3.expedice, takže jsme měli dostatek možností vybrat si jedno z nejlepších míst. Jen pro zajímavost - v letošním roce je plánováno na K2 přibližně 15 expedic.

Albrecht Josef: Jaké budou nejbližší dny?
Polda: Necháváme si plné 3 dny na aklimatizaci, v průběhu těchto dní se dobudovává základní tábor - na ledovci se budují kamenné plošiny pro stany a sociální zařízení. Nastavujeme anténu pro internetové připojení, stavíme kamenné závětří pro agregát, připravujeme výstroj.

Albrecht Josef: V jakém rozpoložení je tým? Všichni zdraví?
Polda: Zdravotní stav účastníků je úměrný nadmořské výšce 5000 metrů, bez komplikací, všichni jsou jinak v pohodě.

Albrecht Josef: Co bude v nejbližších dnech nejdůležitější?
Polda: Dobrá aklimatizace - nic v těchto dnech nejde uspěchat.

Albrecht Josef: Už máte od někoho nějaké informace o tom, jak to vypadá ve stěně?
Polda: Ve stěně zatím nikdo není.

Albrecht Josef: A jasně by se hodila nějaká kuriozita!!!!
Polda: Do základního tábora s námi dorazila i kytara, o kterou se během treku starali a i na ní hráli sami horolezci. Styčný důstojník pakistánské armády absorbuje první lekce češtiny, kávovar produkuje kvalitní kávu, vše probíhá naprosto OK!:-) Všechny zdravíme!

Poslední den pochodu z Concordia campu začal malou stávkou nosičů, neboť ráno hustě sněžilo a foukal nepříjemný vítr.
Chápali jsme, že se místním chasníkům v jejich skromném oblečení do tak hnusného počasí nechce. Komfort, který si užíváme během treku (peřové spacáky, goretex a jiní vymoženosti) se nedá srovnat s velmi skromnými podmínkami, jež musí nosiči překousnout. Z pod plachet, kde se tísní houf promrzlých mužíků se ozývá sporadycké kašlání a jekavé zvuky připomínající protestní songy.
Naštěstí se počasí brzy umoudřilo a slunce, které začalo skrze mraky vykukávat odstartovalo každodenní zažitý rituál.
Poslední 15 km pochod s převýšením 400 m byl velmi vyčerpávající pro všechny účastníky zájezdu. Je to přesně 14 dní co jsme vycestovali z naší českomoravské kotliny.
Nyní stojíme pod úpatím Qogiru (K2) a hledáme tu nejvhodnější parcelu pro naše stanové městečko. Jakmile dorazil poslední sud, začali jsme ihned stavět náš základní tábor, jež nám bude domovem na minimálně 7 týdnů.
GPS-ka ukazuje výšku 5 001 m, barometry na našich hodinkách tlak 555 hPa a permoníci v našich hlavách začínají vyťukávat známou melodii.

Ahoj,
Polda Team zdraví z campu pod horou Paju ve výšce 3400 m.
Je to v pořadí druhá zastávka na naší 120 km cestě do BC. Denní 20 km dávky chůze zvládáme bez větších potíží, počasí nám zatím přeje, i když bychom klidně uvítali méně slunce a více mraků. Při monotónním šmatlání vyschlým korytem řeky nebo jejími hlíněnými břehy cesta ubíhá pomalu. Ještě že správce baltovského ledovce odemkl dolinu a vyšlápl nám cest, o to snadněji se nám stoupá. Zítra si užijeme volného dne dobijeme baterky, vypereme smradlavé ponožky a jiné problémové části oblečení.
Nezmění-li se zažité tradice stanou se zítra z našich expedičních sudů bubny, ze 140 odpočatých nosičů tanečníci a pěvci, kteří dokáží vytvořit báječnou atmosféru a promění jinak toto tiché a upuštěné místo v pakistanskou Stodolní - bez jedinné kapky alkoholu.
V další etapě do campu Urdukas vystřídá pevnou zem nepříliž vzhledný a rozpraskaný ledovec s profilem nahoru - dolů. Náš styčný důstojník odkryl své lezecké ambice a v Islamabadu vyjádřil touhu vystoupit s námi min. do 1. výškového táboru. Ale jak pozorujeme při treku jeho zdravotní stav, zdá se nám, že jeho počáteční euforie pozvolna mizí. Uvidíme, jaká bude situace v BC, kdy dosáhneme výšky 5100 m a odkud se opět ozveme cca za 4 dny.
Za Polda Team Libor a Galoš

Ahoj,
Hlásíme šťastný a pohodový příjezd po Karakorum High Way (asi 800 km) do podhorského městečka Scardu.
Dvoudenní jízda mikrobusem značky Toyota proběhla nad očekávání rychle a bezpečně (průměrně 30 km za hodinu) a posádka včetně zavazadel dorazila bez úhony. Cesta pakistanskou krajinou veselé ubíhala (Galoš prášil) a baterie ve foťácích a MP3kách se nestačily měnit. Absolutním Vítězem v soutěži o nejrychlejší zaplnění datové karty a vybití všech baterií se stal jednoznačně náš "čajíčník"!!! Se svou sbírkou rozmazaných stromů, šutrů, pražců, modrých sudů, postaviček bez hlav, neidentifikovatelné mlhy a jiných abstraktních patvarů obsadil s přehledem první pozici a nehodlá před sebe nikoho pustit. Opakem Galoše je Colombo, který z Olympusu asi 9x vystřelil, 2x minul a 3 fotky odmazal, neboť nesplnily jeho náročné požadavky. Někteří nadšení reportéři (Roman a náš Libor) se vyškrábali na střechu jedoucího autobusu a pořídili záběry, za které by se nemusela stydět ani tvůrčí skupina Petra Zvoníčka, faktem je, že je to lepší, než fotit zkrz zaprášená okna busu.
Zajímavý byl také vývoj na střevním kolbišti (to byla doslova sranda). Větší polovina si prozatím užívá pevné stolice, ale dezertéři pozvolna přebíhají frontu a přídávají se k těm, co tu a tam nouzově zastaví Toyotu a kvapně zmizí za nejbližším šutrem (máme to i natočeno).
Večerní mezipřistání v Chillasu nás ničím zajímavým nepřekvapilo, snad jen výbornou zprávou, že Martin Minařík úspěšně vystoupil na Lhotse, k čemuž mu upřímně gratuluje celý Poldateam včetně styčáka a řidiče.
Další atrakcí, zejména pro místní "mudžahídy" je přítomnost naší Peteriny, která působí rozruch a ortodoxní muslimové jí nutí šátek k zahalení její nadpřirozené krásy.
Zítra nás čeká "přebalování - i sudů" na max. 25kg a příprava na závěrečnou pouťovou atrakci - jízda v džípu.
zatim čus
za Polda Team Liban a Peterina

druhy den pobytu v Islamabadu se nesl ve znamení boje o jediny počitač, přes který se dalo komunikovat s domovem.
8 horolezcu a pouze jediná židle u jednoho zavirovaného počitače. Co chvíli někdo vztekle vyskočil od stolku a vyhrkl Kur....áááá, ted jsem to jedním jebem celé smáznul. i Petr Čtvrtníček by se pobavil.!!! viz Švidry
Leopold zdárně vyřizoval potřebné formality k odjezdu na sever. Dokoupil konzervy a sám demokraticky rozhodl, které ryby nám prostě budou chutnat!! Zbytek tymu četoval s republikou, četl různé čláááánky na webu a mejloval s Evropou nebo zahříval mísu na WC. viz Chosse
Zdá se, že dnešní den byl poslední v hlavním městě a zítra ráno vyrazíme na cestu do Scardu.
Na rozdíl od jiných expedic, které v honbě za imaginárním titulem budou v BC pod K2 absolutně první, my nejsme vázání žadným stupidním, nesmyslným předsudkem a jedeme si užít klasicku mikrobusem po KarakorumHighway až do města, kde konči asfalt a začíná tankodrom, kde mají i čtyřkolky potíže.
Jen doufáme, že cesta po lonském zemětřesení a vydatných deštích bude sjízdná a nebude trvat déle než 2 dny.
Po seznámení se styčným důstojníkem pakistanské armády jsme vyfasovali slušivé dresíky a absolvovali v nich každoranní rozcvičku pod vedenim zkušeného Leopolda Velikého.
Nálada v týmu je pozitívní až optimistická a nic na tom nezměnilo ani přečtení nejmenovaných, narcistických webových stránek, které naplno odhalují osobnostní profil respondentů.
podle indexu nedočkavosti, který se měří na stupnici 1 až 10, tak někteří členové dosahují devítky a nejraději by už byli minimálně v Paju.!!! viz Galoš. další info bude ze Scardu.!
doufáme jen, že technika neselže, a šofér neprorazí olejovou vanu i s chladičem jako posledně a hlíněné hory štastně projedeme.

s pozdravem "do-tanku-v-tank" PoldaTeam.

Ahoj, tak se mi podarilo najit tady fungujici net a tak pisu prvni info. Dorazili jsme v pohode v 23.5. asi v 7.00 rano mistniho casu na hotel do islamabadu, cesta byla zdlouhava jak cyp, na kazdem letisti jsme cekali vic jak 5 hodin, hned na letisti si nas vyzvedli borici z PakistanNorth a zacli o nas pecovat. hogofogo hotel jako predloni a nemeneluxusni zradlo, takze nez se vsichni zesereme , tak si aspon vsichni napechujem bandera, do toho vseho solidni vedro pres 30stupnuC. Cargo dorazilo uz dneska vecer, takze zitra Polda zaplati zalohu na vrtulnik cca 6000-USS, navstivi ministra turistiky, my mezitim dokoupime chybejici konzervy rybicek, naplnime 4 zachranne kyslikove flasky a nic nebude branit tomu abychom nasedli do microbusu a vyrazili po KarakorumHighway na sever do Scardu. vsichni jsou jinak Ok, sracka dorazila zatim jen k Chosemu, ale cekame ji vsichni kazdym dnem, vlastne kazdou hodinu. taky se zacina kontrolovat , jestli dorazila vsechna dezinfekce, a vypada to ze ano, taky uz se zaclo dezinfikovat.
to je zatim vse, zitra se ozve urcite i chose a nebo ja, cus Liban

2007 K2, Pákistán

Fotogalerie

Komentáře

Přidat komentář: