Na expedíciu Dhaulagiri 2006 v sobotu 16.9.2006 odleteli: Roman Langr, Kamil Bortel a Radek Jaroš.
Podľa správ agentúry Nepal Trans Himalayan Explorer, ktorá im zabezpečuje servis počas expedície, v nedeľu prileteli do Kathmandu a všetko je v poriadku. Majú dva dni 18-19.9. na dokúpenie potrebných vecí, prebalenie carga (výstroj, výzbroj a ostatné potrebné veci členov expedície, ktorá sa posiela vopred, cca 300 kg) a jeho roztriedenie a "dávkovanie" na 20 kg pre nosičov.
Podľa plánu majú 20.9. odletieť z Katmandu do Pokhary a odtiaľ do Jomsonu. Tam budú čakať 3 dni kým do Marphy prídu nosiči s nákladom. V Marphe (cca 2 hod od Jomsonu) sa stretnú s nosičmi a spolu pôjdu do základného tábora pod horu Dhaulagiri.
V Jomsone, kde strávia 3 dni využijú čas na aklimatizáciu v okolitých horách vo výške cca 4.000 m n.m.

Pri preberaní carga zistili, že niektoré sudy majú vylomený zámok. Ukradli im niekoľko vecí, ktoré si musia dokúpiť. Nie sú to veci, na ktorých by skončila celá expedícia, ale zamrzelo ich to.
Zajtra odlietajú všetci traja do Pokhary. Vo štvrtok letia z Pokhary do Jomsonu. Podľa všetkého, na aklimatizáciu v okolí Jomsonu nebudú mať 3 dni. Zrejme to skrátia.

Ahoj jsme v KTM vsichni v pohode, nalada je taky dobra. Dnes odlitame do Pokhary a zitra rano do Jomosonu. Tam jsme 2 dny, tam by mnela probehnout aklimatizace na Tilico lake do vysky 5.200 m n. m. 23.9 rano vyrazime s nosici do BC,predpokladany prichod do BC je 25.9 pokud bude vse probihat tak jak ma.

Ahoj posilam pozdrav z Jomsonu,vcera jsme byli na aklimatizacni ture vystoupali jsme do 4.120 m n.m.,dosli jsme na hotel navecer. Ted jsme se byli nasnidat, nakoupili nejake jabka {oblast okolo Marfy kde se dneska presuneme nekdy v odpolednich hodinach je znama pestovanim jablek}Jsme redy akorat Zitra vyrazime s nosici do 4.800 m n.m. Coz je znacne prevyseni, tady jsme vysce 2.626 m n.m. Zatim vse probiha podle planu, drzte palec.

V 4.900 metrech nám utekli nosiči. Strašný počasí vítr déšť, náš materiál je roztroušen na cestě 2 km. Musíme sestoupit zpět do Marphy. Na sračku nachlazeni.

Zítra v BC (base camp) Včera jsme poslali nosiče do 4.100 m n. m. Dnes vzali co nechali na kopci a došli do 5.300 m n. m. My jsme ty skoro 3 km převýšení dali dnes za den. Jsme všichni OK.

Dnes jsme přišli do B.C.4.700 m n.m.. Převýšení z 2.650 m n.m. přes dvě sedla cca 5.300 m n.m. do B.C. je náročné. Postavili jsme jenom naše stany. Všechno ostatní zítra: zprovoznění solárů, přetrřídení materiáu, postavení jídelního stanu atd.
Jsme trochu nachlazení, ale zvládáme to. Zítra by měla dorazit do B.C. polská expedice. Údajně by v ní měl být i Arthur, kterého jsme s Kamilem pomáhali zachránit minulého roku na hoře Broad Peak v Pakistáne. Uvidíme, zda je to pravda.

Je večer, balíme a ráno v 5 hod vyrážíme. Cíl je postavit CI, přespat, další den se hnout opět nahoru a postavit CII. Po přespání dolu do BC. Zatím nemáme předpověď počasí. Polská tříčlenná expedice která přišla dnes něco má, tak uvidíme. S nima je náš kámoš Ruda, kterej volil jejich pomalejší tempo a už u nich zůstal. Taky jsou tady asi čtyři Švýcaři, ale s tema jsme nemluvili, jsou na kopci. Což podle mě znamená že bude pekně, ti určitě předpověď mají. Ještě jsou tu dva Rusové. Na to jsem zvědav, jsou na našem společným permitu, ale nemají nic než každej jeden batoh. Buď jsou to démoni a nebo je brzy skolí hlad. Dnes jsme dostavěli tábor, postavili čorten, natáhli modlitební praporky... doufám, že to bude stačit.
V jídelním stanu kterej nám na zakázku specialně ušila HEDVA a.s. Moravská Třebová se nám houpe jak mě teď hlásí Roman 41 klobásků a 5 štanglí salámu. Ale jenom jeden špek! Silnej nedostatek. Po několika letech sebou nemáme taky ani půl litru piva.
Musíme to prostě valit na horu, aby jsme si ho mohli dát s váma.

PS: Na číslo satelitního telefonu (+8821651177692)jdou psát i SMS. Pokud je ale zpráva delší, je třeba napsat max. 159 znaků, odeslat a teprve potom pokračovat a pořád dokola. Pokud napíšete zprávu jako celek o třeba 300 znacích a pošlete najednou, na telefonu se objeví jenom řada nic neříkajících číslic.

Jsme zpět v BC. Podařilo se nám postavit CI 5.700 m n.m. a CII 6.600 m n. m. Nahoře je hodně nového sněhu, ale za ideálních podmínek máme otevřenou cestu k pokusu o vrchol. Teď dva dny odpočinek.

Tak po několika dnech a krátký SMS zdravím opět z "pohodlí" základního tábora. Pravda, náš doprovod, parťák Ruda už z něj je nahadry a chce prchnout do bezpečí maoistů, čemuž se nedivím, protože civilizace je civilizace. Ale pro nás po návratu z vejškových táborů je to opravdu velkej ráj. Převlíknout se po několika dnech z jednoho oblečení, místo plastových propocených bot vzít sandály TRIOP, nebo podvečer do mrazu ( jsme na ledovci) botičky od North Face-u ... A díky Kamilovi kterej zkompletoval elektriku jsme začali nabíjet baterky.
Ale jak to bylo cestou nahoru. Vyráželi jsme ráno v 6hod. 29.9. Na začátku je potřeba prolezt asi 150 výškových metrů rozesranýho ( jinak to nazvat nejde ) ledopádu. Dobrý dvě hodiny práce, kdy si připadáte jako že jedete křižovatkou na červenou. Po další hodině kdy podcházíte severní stěnu Dhaulagiri se konečně dostanete do otevřený doliny, kde už kromě trhlin hrozí jenom šílený vedro. Stačilo, že jsme si s Kamilem rozepnuli zip kalhot a měli jsme večer na stehnech spáleniny! Jinde na těle jsem měl spodní prádlo od Sensoru, které mě ochránilo. Potom přichází na řadu svah kde se pěkně nabírá vejška. Nad ním je vysypanej serak a traverzem přes něj jsme se dostali k novýmu CI. Švýcaři ho tady postavili den před tím, protože ten původní jim zničila lavina. Za tu dobu kdy my jsme byli na cestě do BC a utekli nám v blbým počasí nosiči, tak tady nahoře napadl minimálně metr sněhu. Podle lavin v okolí je to znat a většina sněhu naštěstí už opadala. Jedno z lavinišť traverzujem a podle sond kopaných do sněhu je vidět, jak se marně snažili svůj tábor najít.
Při balení nákladu, který jsme vynášeli nahoru, Radek navrhnul, aby se to rozdělilo podle výšky postavy :) Takovou hovadinu jsme s Kamilem nikdy neslyšeli. Rozhodli jsme se, že každý ponese náklad rovným dílem. Každý batoh vážil 24 kg.
Až nahoře jsme s Kamilem zjistili, že Radek započítal do společné váhy věcí i o 1 litr vody pro sebe navíc oproti domluvě plus asi igelitku svých ionťáků. Jen jsme se na sebe podívali a každý věděl, že bude lepší když se k tomu vyjadřovat nebudeme. Pak jsme zjistili, že Radek to v médiích nakonec obrátil proti nám ......... to je tak, když někomu chybí vlastní soudnost. Bohužel to mělo i pokračování.
Asi po výškovým kilometru cítíme kromě vyčerpání i obrovskou dehydrataci. Radek, který měl o litr tekutin navíc, pokračoval o 30 výškových metrů výš, podívat se zda najde lepší místo pro postavení táboru. S Kamilem jsme zatím uvařili čaj. Pak děláme ještě polévku a pak se rozhodujeme pokračovat k místu kde Radek došel. Taky nás tlačí čas a tak se vedle jedné z trhlin rozhodujeme stavět stan. Podle našich hodinek jsme v 5 600 m a tak to vypadá že máme za sebou skoro 1 200m výšky. To je slušný. Vaříme až do deseti hodin aby jsme měli tekutiny i na ráno a čeká nás noc. Rozhodně to není noc plná vášní.

Dnes jsme u nás udělali sejšn. Řekl bych že je tady dost skvělá parta. Čtyři Švýcaři, dva Rusové, tři Poláci a my tři. Poláci se zítra vrací ze stěny, ostatní do ní nastupujeme. Před dvěma dny velký množství sněhu ve výšce nad 7 000 m dalo stop. Snad se nám ve víc lidech bude dařit lépe. Předpověď je údajně dobrá dva dny má sice foukat, ale to je tak akorát aby jsme se dostali nahoru. Pokud by šlo vše podle představ ( ale kdy to jde? ) čtvrtý den od zítřka by mohl být pokus o vrchol!!!
My musíme ještě den před tím postavit CIII. Bude to stan z CI který přesunem. Jsme vcelku redy Já mám teda takovej blbej kašel - mám pocit že se mu kdesi říkalo Everestskej a Kamil byl trochu oteklej. Roman OK. Jeden Švýcar je doktor, to se taky hodí. Ale snad ho nebudeme potřebovat.
Takže držte palečky, budeme to potřebovat. Beru sebou tentokrát doopravdy satelit a tak sem tam pošlu SMS.

A ještě další čl. "Jak to bylo z CI na CII a do BC?"
Noc v 5 600 m vcelku ušla. Ale zase podle toho co je to ušla. Já osobně se na expedicích moc nevyspím. Kamil chrupal a Roman, který jediný má prášky na spaní je na tom nejlíp. Snažil jsem se svítáním kluky budit, ale nesměle, mě se taky nechtělo. Naštěstí jsme si schválně postavili stan východem k východu :-) a tak se vařilo trochu veseleji. Ale pomalu. Mám pocit že jsme vyrazili něco okolo desátý. Díky pobytu v Peru jsem na tom ale o poznání lépe. Kamil se trápil ( bral antibiotika ) a Roman ještě víc. V CII jsme se zatím seznámil se Švýcarama. Příjemní borci, fakt jsem to nečekal. Měli postavený nové stany a za nimi bylo vidět pod sněhem trosky starých. Když došli chlapíci, bylo na Romanovi, jestli půjdeme dál, což by jsme hodně potřebovali. Sice nerad, ale nakonec to kousl, že ještě hodinu dáme. Pro něj to nakonec byla víc než hodina, ale odměnou bylo že jsme spali asi tak ve výšce 6 600 m. A ráno jsme podle toho taky vypadali!!! Já jsem nespal skoro celou noc. Dokonce jsem od Romana vysomroval dva prášky na palici, ale stejně nic moc. Opravdu jedno z nejhorších rán na horách. Když jsme do sebe něco nalili, přece jen jsme se vzpamatovali. Zabezpečili jsme stan a začali sestupovat. Dolu je to rychlejší.a tak po 5-6 hodinách sestupu - rozhodně ne ale veselého jsme pili čaj v B.C.

Je ráno pofukuje a jsme zaváti sněhem. Trocha toufalství jestli nahoru a nebo dolů. Nevlastní někdo předpověď počasí pro tuhle horu?

Bylo ráno 4.10. něco po šestý hodině. Vyrážíme směr naše cesta. Nabaleni opět poměrně vydatně i když jsme se snažili šetřit na váze. Ale neseme mimo jiný 100 m fixů průměr 7 mm a na batozích se nám motají 1,5 m dlouhý bambusový tyče s reflexníma fáborkama. Pakárna, ale je tady co značit. Ten začátek je opravdu zkouška nervů. Budu mít samozřejmě fotky, ale na nich ten strach moc vidět nebude. Ledovec je v neustálým pohybu, pracuje, praská, sem tam spadne věž a pod námi je narovnána hromada ledových balvanů který tvoří pyramidu v několik desítek metrů hluboký trhlině. Na zblití. Za námi je vidět další postavy. Švýcaři. V začátku jsou poměrně rychlí, což je jasný když nás dojdou a vidím jejich batůžky na zádech. Rusové dospávají včerejší párty.
Na ledovci se sejdeme i s dolu sestupujícíma Poláky. Vypadá to skoro na taneční párty protože nás dorazili i Rusové. Ale slunce už nemilosrdně pálí a dehydratace postupuje. My taky a Švýcaři se oddělují CI mají v 5.300 m. Dál jdu první dokud mě ruská mašina nepředjede. Ne že by mě to vadilo, mám toho dost. Naštěstí už vidím náš stan CI 5.600m. Padám do něj a vybaluji karimatku, spacák. Za chvilku jsou tady i Kamil s Romanem a i když je po poledni všichni usínáme vyčerpáním. V podvečer je budíček a jdeme vařit. Bohužel máme jenom jeden vařič a tak to není žádný fofr navařit pro tři lidi. A po několika hodinách následuje zase spánek. Ono je to vlastně pohoda taková expedice.

Tak se první den po našem návratu flákáme v BC. Dáváme se dohromady. Naše vstupní cesty hrtan, hltan, plíce, průdušky ale i ty cesty kudy vše odchází jsou expedicí značně poznamenaný. Ale nebudu vám znechucovat ranní kafíčko v práci. Vrátím se k výstupu.
Ráno 5.10.
Jako vždy se nikomu nechce vstávat. Potřebovali by jsme kuchaře. Různě se střídáme s Kamilem ale ten pořádný tah na bránu chybí. Je pravda že dnes nás v podstatě nic nežene. Nakonec navaříme, k snídani je to většinou vločková kaše EMCO a nějaká horká čokoláda také od nich, čaj a každému alespoň litr vody na cestu. Zní to jednoduše, ale několik hodin to zabere, zvlášť když tady máme jen jeden vařič - v CII máme pro změnu 3! Bouráme stan CI, má z něj být pokud to půjde podle plánu CIII. Jsme tak naložený, že přebíráme věci a ponožky, čepici, gely, baterie... co si myslím že mám navíc dávám do obalu stanu a nechávám jako depo.
Švýcaři přichází když dobalujeme. Šéf Michael vytahuje telefon ( zvláštní, já tady včera signál neměl - to bude mimochodem špatný, je možný že pokud polezeme, tak se nedovoláme, družice je opravdu přesně za horou a je to problém! ) někam volá a podle toho jak se tváří a co říká je jasný že náš pokus o vrchol asi nedopadne. Má čtyři dny foukat a rozumím něco jako jack stream. Výjškový vítr který se valí Himalájemi nad 7 000m o síle i víc jak 100 km/h. To je hodně špatný.
V téhle fázi vyrážíme šlapat cestu. Naštěstí trochu stopy po Rusech ze včerejška zůstaly. Ti spali asi 200 m nad námi. Časem se všichni scházíme. To začíná slunce zalézat za vrchol a vítr který se žene proti nám začíná být hodně, hodně nepříjemný. Dolézáme k CII Poláků i Švýcarů. Náš je o 300 m výš když začíná být ouvej. Jsem promrzlý. Na chvíli lezu k Polákům do stanu, abych vybalil z batohu svoji mrazobijku - péřovku HIGH POINT. Je jasný že do našeho CII nedojdeme. Po chvíli přicházím ke klukům, který již pracují na plošině. Ostatní jsou ve stanech. Rusové v polským, Švýcaři ve svým. Nemáme ještě postaveno, když Švýcaři začínají sestupovat. Jejich "hodně štěstí" zní tak divně? ( Druhý den když sestoupíme už není jejich BC, ani oni! )
Když máme postaveno s úlevou lezeme do stanu. Zjišťujme, že jediný vařič jsme nechali v CI a tak jdu k Polákům ( děkuji ) půjčit jejich. Hoří... ale k VARu to má hodně daleko! Noc je hodně větrná.
Ráno 6.10.
Šerpa balí švýcarský stan, Rusové vyráží k vrcholu. My balíme a jdeme do CII. Stan v CII je prohnutý do poloviny pod vrstvou sněhu, ale drží, ještě nepraskl jedinej prut. Nevykopáváme ho, sníh je zmrzlý a tak doufáme že už se nebude dál prohýbat. Vybalujeme ve větru jeden po druhým věci a házime je do stanu. Od tud neuletí. Veškerá naše výbava je v jediným stanu! Ve 12 hodin začínáme sestupovat. Rusové se kterýma nemáme kontakt jdou nahoru. Asi i posíleni myšlenkou že CIII Švýcarů je teď jejich.
Okolo 16 hod jsme dole v BC před tím jsme opět museli "na červenou" prolézt nástupní ledovec.
Náš tábor má nového obyvatele. Můj starej známý z Ekvádoru - Mr. Edgar Ivan Vallejo Ricaurte.

V B.C. by jsme měli být ještě zítra. Pak půjdeme nahoru a dáme dle situace pokus o vrchol. Přechod z B.C. do C1 má vysoké objektivní riziko, jak jsme se už o tom zmínili. Proto chceme jít raději na jistotu, kdy by nahoře mělo být dobré počasí.
Švýcaři zvolili po měsíci čekání a neustálých výstupů a sestupů návrat domů. Rusové jsou ve výšce cca 7.300 m n.m. Poláci asi v C2. Přijel horolezec z Ekvádoru Edgar Ivan Vallejo Ricaurte.
Teď, kdy jsme v B.C. máme na sobě s Kamilem pohodlné kalhoty a trička od fy Rejoice a spodní prádlo Sensor. Sensor nás hřeje taky při výstupech. Super funkční prádlo. Když půjdeme nahoru, zase se zabalíme do teploučkého HighPointu. Fotky mé manželky a dcerky visí ve stanu v B.C. a další mám v kapse v bundě při výstupech.
Doufám, že se počasí umoudří a hora Dhaulagiri nám umožní úspěšný výstup na vrchol a sestup do B.C. Čekáme na počasí. Snad to vyjde. Držte palce! Děkujeme. Roman a Kamil

Dnes je neděle 8.10. a my v BC řešíme spoustu problémů. Zdravotních i jiných. Když začnu těma zdravotníma. Roman je v pořádku. Kamil má trochu problémy s dutinama. Antibiotika už nebere, ale trochu ho to zlobí. Po ránu bývá taky malinko nateklý. Ale nic vážného. Já mám nového kámoša, který chce být všude se mnou. Je malý a trochu mě sere. Takový neodlučitelný kamarád do hor a do deště. Asi něco jako Sagvan Tofi. Učíme se spolu žít - jemu to jde, mě moc ne:-(. Jmenuje se hemeroid. Když k tomu přidám poničený dýchací cesty, nic moc. V noci jsem ještě volal doktorům, klukům co jsem s nimi byl na Everestu, jestli s těma práškami co žeru můžu na kopec. Můžu:-)
No a v tomhle stavu vyrazíme zítra nahoru! Jsme pořád bez předpovědi počasí a tak nevím jestli půjdeme na blint. Pokud nám nedá předpověď Ivan Vallejo, tak asi jo. Doufám že jsme nic neprokaučovali. Rusové kteří to s námi neotočili, když jsme podle předpovědi Švýcarů sestoupili, mají postavený stan někde v 7 300 m a sice tam není vidět pohyb, ale podle všeho by mohli mít dnes vrcholový den! ( Ještě než došlo k odeslání meilů - Poláci měli relaci s Rusama. Ti jsou opravdu tak vysoko, ale fouká a dnes nikam nešli ) Taky doufám, že náš pokus o výstup se nepromění v nějakou záchranku!
Nejpravděpodobnější postup je teď následující. V pondělí z BC vyrážíme my a Sylwia z Polska do CI. Ivan Vallecho z Ekvádoru v pondělí odpočívá a vyráží v úterý. ( Dnes šel na otočku do CI i se Šerpou. Přišel sem z aklimatizace na Cho Oyu. Říkal že v CI tam stojí 150 stanů!!!!!! Nás je tady lezců v BC celkem 10:-))) ). Na kopci by se Sylwia měla spojit s dvojicí jejich parťáků, kteří se potloukají někde nejspíš mezi jejich CII a CIII. My máme tábory odlišně od nich a pokud nás nebude nějak tlačit čas, je nejpravděpodobnější postup po táborech. To by vycházel pokus o vrchol na čtvrtek. Musíme ještě postavit CIII a znova CI. Práce dost, ale za dobrého počasí na to máme. Mám bohužel poslední zprávu,kterou nerad, ale musím pustit. Poláci se usídlili přez výslovný zákaz v naší CII!!! Když si představím jak je promáčklý a jak jsme ten vnitřní prostor naplnili veškerou výbavou co máme na horu, máme tam filmy, kamery, foťáky, osobní věci... Fakt nás to sere!!! A to je nás tady jenom 10 a nejde o život!!!

Nevím jak to bude se spojením, už jsem psal lezeme severovýchodní rameno Dhaulagiri a satelit Thuraya stojí někde nad oceánem přesně od nás na jihozápad. To znamená, že jsou místa kde jsme bez signálu. Ale snad půjde občas odeslat a přijmout alespoň SMS. Nejjistější by byl vrchol :-), ale pokud tam budeme, asi budeme dost hotový a cesta na vrcholu nekončí :-)
Jak si tak chystáme věci do hory, uvědomil jsem si, že musíme ještě jednou poděkovat všem sponzorům kteří mě pomáhají. Nebudu je vyjmenovávat všechny znova, občas se o nich v textu "nenápadně" zmíním, ale ty dva hlavní HI-TEC a HIGH POINT vyzdvihnout musím. V jejich materiálech jsme se k Dhaulagiri dostali a v jejich materiálech HIGH POINT se ji snažíme zdolat.
Každý, kdo kdy pomohl, ať materiálně, finančně tak třeba jenom i radou bude mít kousek zásluhy pokud se podaří vrchol. Myslím že mluvím i za kluky vzhledem k jejich partnerům. A samozřejmě těm nejbližším co čekají na náš návrat. Moc se na vás těšíme!

Ještě něco k focení a filmování. Vím že máme nedostatek v posílání fotek. Mnoho důvodů. Nebyla elektrika. Neměli jsme dráty na přenos. Můj CANON EOS 350D leží teď v mrazu tábora CII. Stejně tak jako kamera!:-) Karty jsou samozřejmě uvnitř. Fotek bude spousty. S Petrem Moškem se chystáme na další černobýlý a s fotoaparat.cz chystáme ve spolupráci s tiskem CANON zrozšíření výstavy HIMALAJ 1000 až 8 848 m. Kalendáře snad letos s Jirkou Mělnickým stihnu taky i když nevím jak. Mám domluvenou i spolupráci s ČT a tak i film snad bude v televizi. S kámošem Piškotem z NMNM uděláme určitě verzi filmu na přednášky. Poláci nám teď pujčili MotionFlash a tak ještě nafotím pár snímků na druhej foťák co mám v BC a snad před odchodem stihnu poslat.
Jinak tady samozřejmě jako divý fotí a filmujou jak Roman tak Kamil, tak se dá určitě čekat hodně i od nich. Roman filmuje na kameru SONY HD3-HC3. Má k ní kompletně celé příslušenství od světla přes mikrofon ke všem dodávaným filtrům. Navíc bude mít z toho určitě zajímavé záběry. V kameře má 2G kartu, na který fotí 4MB fotky. Takže super.

Jsme v CI. Brzy ráno vyrážíme do CII. Včera bylo krásně, Rusové možná dosáhli vrchol. Dnes fouká, noc byla strašná.

Včerejšek nejhorší co jsme prožili. Vichřice a sníh, Rusové otočili 100 metrů pod vrcholem. Polský CIV uletěl, Roman a Kamil jsou v CII já sestoupil 300 metrů k Polákům. Podle předpovědi co nám dal Ivan mělo být OK až do 12tého října. Uvidíme dnes, zkusíme CIII 7.300 metrů a nebo to bude dost špatný na návrat do BC. Venku fouká. Bude lépe nebo hůř? Do pr...

Jdeme z BC do CI. Ledovec dole je změněný, ale v podstatě k lepšímu. V něm jsem dohnal Sylwii a prolézali jsme ho spolu. Na konci jsme počkali na kluky, v ledopádu není psycho čekat. Dál cesta známá, slunce pálí a batohy sice lehčí, ale zase ne lehký! Krásný den, takzvaně vrcholový. Rusáci z neznámých důvodů stáli okolo 9 hodiny u stanů CIII v 7.300 m a teprve vyráželi k vrcholu, ale je tak krásně, že to musí dnes dát. První na vrcholu Dhaulagiri. I my se tam vidíme a padají sázky kdo co udělá, když.... Já během odpočinku rozmlouvám s horou jestli nás pustí a bude na nás hodná. Asi za deset minut je nám odpovědí obrovský serak, který se trhá kousek nad námi. Vidím to a křičím na Kamila. Začínáme utíkat, ale za chvilku je jasný že "nedojede". Tak co nám chtěla hora říct??? Poláci mají CI asi 300m pod námi a tak se se Sylwií loučíme. Do CI si neseme dva stany a tak jí říkáme že pokud by jí bylo smutno, může přijít za námi. Její parťáci jsou o patro výš. Stavíme dva stany, vchody vedle sebe aby jsme mohli vařit. Já mám sebou útočný stan i útočný spacák - extrém -1°C. Spím sám. A dvě vrstvy spodního prádla nahoře i dole a nato jen flísku. Střídavě dávám flísku na nohy a na vršek a střídavě je mě zima nahoře a nebo dole. Je asi - 15 °C! Strašná noc!!!
10.10.
Vstáváme a vyrážíme směr CII. Máme vcelku naspěch, v poledne začíná vždycky foukat a jdeme nalehko, peří máme v CII. Minule bylo tak, že jsme do našeho tábora nedošli a museli jsme stan postavit o 300 m níž. Jeden z největších průserů této cesty je, že je to hřeben, pod námi sedlo a tím valí vítr téměř pořád. Strašná větrná hora. Nad polským CII to začíná v plný síle. Vítr mete do tváří sníh a protože nemáme žádný BLOCVENT od HIGH POINTu tak začínám promrzat. Lezu jak jen to jde rychle k našemu stanu. Je to úžasný výhled, jdete opravdu po uzounkým hřebenu a vidíte na sever i na jih. Ale když jste zmrzlí jako hovno.... Konečně jsem u našeho stanu. Ten je ale probořený do poloviny navaleným sněhem. Naštěstí není prasklá žádná tyč. Hledám lopatu, ta je ale strčená vevnitř a tak vytrhávám jednu sněhovou skobu a vykopávám vchod. Práce na pár desítek minut, kdy předně do ksichtu valí krystaly ledu a sněhu přes vrchol stanu. Nakonec vykopávám vchod a padám do stanu. Poláci zapomněli zavřít zadní vchod a tak je na spacácích nafoukáno sněhu. Ale ještě to jde. Být takhle ale ještě den...?!
Ve stanu je strašně málo místa ale hlavně každých 30 min je potřeba odhrabávat zavátý vchod. Ne jenom, že se nedá vylézt ven, ale v podstatě je zafoukaný jediný větrací otvor! Mám strach, že to tu vydejcháme a hrozí udušení! Nejde se sem ve třech ani vejít. Když k tomu přičtu počasí, rozhoduji se, že jdu dolů. Klukům se nechce. Což chápu. Musí každé dvě hodiny vyhazovat sníh ze vchodu, aby jim tam šel kyslík. A mě se vlastně taky nechce do těch sraček. Nakonec se oblíknu do peří a vylézám do vichřice. Nevím přesně kam jdu. U trhliny 300 m pod námi stojí stan Poláků: Volám a odpovídá mě Sylwie. Je sama ale nemá karimatku. Nevadí, motám pod sebe jedno lano a pod záda strakám na led batoh. To bude zase noc! Sylwia mě vaří čaj, dáváme trochu řeč a potom se zavrtáváme každý do svýho spacáku. Já mám sice zase ten slabý, což nechápe, ale už mám péřovou vestu a kalhoty HIGH POINT a to je pohoda. Noc je kupodivu spací.
11.10.
Se Sylwií společně vaříme a já potom vyrážím za klukama. Chlapi byli už sbalení na výstup nahoru, postavit o 300 m výš CIII v 6.900 m. Něco ještě povaříme a znova přebalujeme věci na 3 lidi. Jsme rozhodnuti postavit stan v 6 900 m, tam přespat a i když nevíme jak bude, tak další den se pokusit o vrchol. Předpověď nemáme a každý tady říká stejně pořád něco jiného. Poláci zrovna sestupujú okolo našeho stanu. Tam kde tábor my chceme stavět ho oni zrovna zrušili. Další tábor co měli společně s ostatníma expedicema jim vzal vítr. Kamil ho včera viděl letět kolem a tak to Poláci balí. Rusům se den před tím na vrchol vystoupit nepodařilo. Vycházeli pozdě a podepsalo se na nich několik nocí nad 7 000 m. My za poměrně slušného počasí děláme plošinu pro stan na trhlině v 6 900 m, vaříme, jíme, pijeme, vše do zásoby. Taky vodu do všech termosek a flašek. Bereme prášky na spaní od Romana a snad v 7 hodin jdeme spát. Za čtyři hodiny nás čeká vstávání!
12.10.
Je těsně po půlnoci, před hodinou jsme vstali a venku pěkně fouká. Každý jsme už večer odlehčili jak jen to šlo. I sponky od baťohu leží ve stanu, stejně jako výztuhy zad či víka baťohu. Uvnitř je kamera, foťák, 3 filmy, flíska a v ní plastová láhev s pitím, termoska, vlajky sponzorů, náhradní brejle, náhradní rukavice, krém na opalování, tyčinky na rty a několik gelů od AMINOSTAR a od YATE. Na sobě dvě vrstvy funkčního prádla na to mrazobijku od HIGH POINTU. Péřová bunda a péřový kalhoty. A ještě čelovka na hlavě. V jednu hodinu vyrážíme do ne zrovna pohody noci. Asi 200 m jsou fixy. Švýcaři, teda Šerpové se snažily. Ty ale končí někde nad 7.200 m, zrovna pod neprudším místem. Jsem tady první a na konci fixu nacházím ledovcový kladivo. Neváhám ani vteřinu a k mojemu cepínu tak přibývá druhá zbraň. Jak se zrovna hodí! Lezu první a snažím se hledat lehčí cestu a dělat co největší stupy pro kluky. Ti lezou jen s jedním cepínem a trochu trpí. V podstatě je dobře že je tma a není vidět pod nás. Sklon tady místama bude 50 -60 °! Vpravo od nás je hrana hřebene. Tam někde stál stan CIII v 7 300 m . Zdá se mě že vidím nejslabší místo a tak tam traverzuju a vylejzám na hranu. Vítá mě silný vítr, před kterým jsme byli do teď krytí. Daří se i klukům a nacházíme plošinu pro stan. V tom strašným větru přichází Kamil s tím, že musí!!! Myslím si že si dělá srandu, ale nedělá! Snažíme se udělat mu závětří a on koná! Veliký dílo. Chápu, že muselo ven :-)
Pokračujeme po strašně větrným hřebenu. Naštěstí je podle zvířeného sněhu vidět kdy se blíží poryv větru. To zabodávám celý držadlo cepínu do sněhu a nalehávám na něj, kopírují tělem terén. Vítr má sílu že místama mám obavy že mě strhne z hřebene. Nakonec se nám daří dostat se do míst odkud je potřeba traverzovat skalami doprava do stěny. Ještě že se o tom místě v Kathmandu zmínil jeden Ital co byl loni se mnou na Nanga Parbatu!
Už se rozednilo ale vítr se bohužel neuklidnil. Vždycky je vidět jak se proti nám žene oblak zvýřenéhu sněhu až do výšky 1,5 m. Je potřeba schovat tvář, udělat si kapsu na dýchání a čekat. Potom využit pauzy k udělání několika kroků a tak se to opakuje donekonečna!!! Sklon stěny jde, ale je takový, že chyba se neodpouští. Snažím se pravidelně do sebe dostat čaje. Plastová láhev je ale po dvou napitích k nepoužití. Obsah se mění v ledovou tříšť i přes to že je zamotána ve flísce a je v baťohu. Kromě větru mě ukazuje teploměr na batohu -20 -25°C.
Vidím skály a vrcholový hřeben!!! Do očí se mě derou slzy. Blíží se vrchol! Už se vidím jak telefonuji z vrcholu Lucce. To bude překvapení! Je asi deset hodin. Dávám si vnitřní závazek, že nejdéle ve dvě hodiny točím ať jsem kde jsem. Musí zbýt síla na návrat! Vybírám si cestu kde vpravo ode mě jsou vyfoukaný kameny. Chyba!!! sníh není nosný a bořím se po pás! Musím vytraverzovat přez skály nalevo do žlabu. Někdo na mě mluví! "Nebylo by čas se na to vykašlat? Nezdá se ti že toho máš dost?" Pravda, jsem na pokraji vyčerpání, téměř upadám do bezvědomí, pokud udělám krok navíc! Odpočívám, dávám gel a piju. Zase několik kroků, sníh je hlubší, vyčerpání obrovský. Koukám na hodinky. Čas je dobrý, ještě není 11 hod. Přepínám na výškoměr. Necelých 7 900 m!!! Do hajzlu. To snad ne?! Každý krok je pro mě vysilující. Nade mnou hřeben. Asi deset, možná dvacet metrů.. Ale je mě to jasný. Každý krok nahoru je krokem do míst odkud už se nevrací. Zase se mě derou slzy do očí!!! Já to nedám, je potřeba otočit. Čas je dobrý, ale vyčerpání obrovský, na hranici. Nemáme ještě dobrou aklimatizaci! Vrať se říká rozum, jdi dopředu, říká touha. Sedmá osmitisícovka na dosah, třeba se sem už nikdy nedostaneš, navíc další expedic je rok života, měsíc strádání... Sponzoři. Nakonec si říkám, alespoň hřeben, abych mohl nafotit a nafilmovat druhou stranu. Ne! Už nemám sílu ani na těch deset metrů...! Sbírám všechny zbytky a začínám opatrně stěnou setupovat. Opuštěný možná jenom 200 m od vrcholu. Stejně jako Miska, můj parťák loni na Nanga Parbatu. Ale od něj to bylo velký rozhodnutí a pro mě na vrcholu tenkrát byl. I když to statistiky nezaznamenají. Měsíc jsme jen my dva spolu bojovali v Diamirský stěne! Nevěřícně se koukám znova na hodinky i na výškoměr. Prostě to nejde. Na zbraních couvám stěnou a si za půl hodiny jsem Kamila s Romanem. Výškoměr ukazuje něco okolo 7.800 m. Ti si myslí, že jdu z vrcholu a nevěří tomu co říkám. Chtějí nahoru. Já se tam znova taky koukám. Ale já jenom na místo odkud se vracím. Chlapům sděluji, že cesta nahoru je ještě hodně dlouhá, i když mají ještě hodně síl. Sestupujeme. Netrefili jsme se do skal, kde máme traverzovat zpět na hřeben. Těch několik metrů, který se musíme vracet nahoru nás stojí neuvěřitelných sil a času. Vítr má pořád sílu, že na hřebeni musíme znova naléhat na cepín a mám strach jak se mnou cloumá, že mě odfoukne. Blíží se krizovej moment, kdy musíme přes hranu do stěny. Já mám dvě zbraně, ale co kluci s jedním cepínem? Když se chystám přelézt do stěny, všímnu si asi 30 m pode mnou fixu! Záchrana. V noci jsme je minuly. Teda oni nejdou až k těm, který jsme opouštěli. Je potřeba asi 40 metrů lézt a v noci jsme si nevšimli. Postupně slaňujeme až do trhliny kde máme stan. Naše fixy končí asi 10 m pod stanem. Těch pár metrů nás stojí každého hodně minut a sil. Jsem tam první vařím si vodu a peru do sebe dvě dávky gelů. Na regeneraci a jsem nepoužitelný. Sotva mluvím a dusím se kašlem. Roman je na tom tak, že si musí dát pauzu aby se mohl napít. Ještě že Kamil se o nás stará a vaří. Tak vypadá porážka! A nebo vítězství?

Píšem v Romanovom mene. Martina
Ešte zajtra máme oddych v B.C. a v utorok 17/10 ideme dohora. Prvý deň plánujeme vyjsť do C1, na druhý deň do C2 a v noci vyššie. Ekvádorsky horolezec Edgar Ivan Vallejo Ricaurte vyrazí deň pred nami. Chce vyjsť na vrchol cez 3 výškové tábory.
Členovia poľskej expedície sú na ceste domov. Tohto roku sa už o vrchol pokúšať nebudú.
Bol u nás na návšteve Pepa Morávek aj s trekarmi. Túto jeseň je v Himalájách zlé počasie, nepraje expedíciám. Čo sa týka Dhaulagiri, na jar a zatiaľ ani na jeseň nikto na vrchol nevystúpil.
Ďakujem všetkým sponzorom, ktorí mi pomohli zrealizovať túto expedíciu. Tým, ktorí ma podporili finančne. A aj tým, ktorý mi poskytli materiál a tak uľahčili pobyt v týchto extrémnych podmiekach. Napr. péřové a BlockVent oblečenie od HighPointu a funkčné prádlo od Sensoru sú skvelé. Nádobí od KOLIMAXu si plní svoju funkciu na 100%. Prvý výškový stan je ušitý z látky HEDVA a.s. Moravská Třebová firmou JUREK S+R. Tak ako na expedíciách doteraz, tak aj na tejto, zatiaľ všetko vydržal. Veci dohora vynášam v upravenom batohu Gemma Expedition 75 l. Vo výškach si dopĺňame energiu tyčinkami a gelmi od Aminostaru a v B.C. si všetci pochutnávame na tyčinkách Flint a FIT. V B.C. spíme na pohodlných karimatkách od YATE a vo výškových táboroch máme tiež karimatky od YATE.
Ak pojde všetko podľa plánu, tak v B.C. by sme mali byť 21/10. Potom nasleduje balenie, cesta do Jomsonu, do Kathmandu a domov. Držte nám palce prosím, aby šlo všetko podľa plánu. Ďakujeme. Roman a spol.

Sedíme v BC, posloucháme Kocába, vzpomínáme, plánujeme... Ráno 13.10. když jsme se probudili, byl nádherný den.
Samozřejmě nás hned napadlo, že jsme se o den netrefili a byli jsme naštvaní. Ale odpoledne už bylo všechno jinak. Zase hnusně. To už jsme za sebou měli vyčerpávající návrat do základního tábora. Cestou jsme několik hodin vykopávaly a vysekávali z ledu stan CII. Tam jsme poznali že naše naivní představa ještě ten den to zkusit nahoru byla hodně přehnaná. Naše vyčerpání bylo značný a odpočinek co nejníže potřebný jako sůl!
Cestou mě napadlo že 50 m fixu TENDON co se válí v CII vezmeme sebou dolu do ledovce. Kamil si ho hodil na baťoh. Stejně jako jsme vzali sebou tři šrouby do ledu. Když jsme do zlomu ledovce vlezli, nechápali jsme!!! To co se tady stalo za těch několik dnů bylo neskutečný. Marně jsme hledali cestu dál a nakonec jsme museli natáhnout nový fixy. Místy kde jsem před tím vždy probíhal, abych tam trávil jenom sekundy, protože nad cestou visí serak, který to má za pár, tak jsme tam museli vrtat šroub, slanit do trhliny, vylézt pod ten serak a potom trochu zmizet z dosahu. Ale to jsme nevěděli že opět stojíme na ostrově ledu, a že další cesta vede přes ledový most, který když jsme přelezli a potom ho viděli z boku, vypadalo to děsivě! Prošli jsme, ale stálo nás to času a určitě i několik šedin. A to tudy musíme ještě 2x!!! Ale je možný že už to bude tak přeskládaný, že to bude nakonec lepší. Další den se min 8x v těch místech zřítil serak a nebo se jinak hnul ledovec! Zatím co v neděli se nic nedělo! Prostě pracovní volno. To už jsme sledovali se skupinkou od Pepy Morávka, který se tady stavil s osmy trekařema. A dali den volna. Proseděli jsme celý den a i část večera. Dostali jsme dokonce dvě Plzně a špek!!! Že prý jsem si stěžoval na www že tentokrát nemáme. Což je pravda, ale je škoda, že jsem nebrečel víc! Taky jsme se doslechli, že tudy proběhl jeden osamělý trekař, taky Čech a den před naším návratem tady byl Michal Brunner. Škoda, ale třeba to vyjde v Kathmandu..

Co plánujeme? Je malá změna. Ivan se Šerpou oproti tomu co říkal chce jít CI, CII, CIII, vrchol. Přibyl mu CIII, zatím co nám ubyl. A tak jsme se domluvili že my vyrazíme o den déle ( hodně se nám to hodí k odpočinku, přece jenom jsme dostali zahulit pod vrcholem ) a sejdeme se v noc útoku u jeho stanu CIII a o vrchol se pokusíme společně. Pokud tam bude nafoukáno sněhu, jsou naše šance při prošlapávání přece jenom větší, když se budeme střídat. Taky jsem na fotce, co mě ukazoval Ivan, který sledoval můj pohyb z BC dalekohledem, poznal jakou jsem udělal pod vrcholem chybu. Ostatně úplně stejnou jako on. Snad za několik dnů napravíme svoje omyly! Kéž by.....
Teorie: 17.CI, 18.CII, 19 vrchol - CII, 20.BC, 21.balíme BC, 22. cesta do Jomsomu, 23. letíme směr Pokhara (KTM) večer Tom a Jerrry :-))) No a kdo je v Nepálu, tak tam nás můžete hledat každý večer. Hotel, kde budeme v Thamelu zatím nevíme. Ale jak jsem psal, ten postup je zatím teorie. A jakmile budeme alespoň v Pokhare, začneme se zajímat o přebukování letenky do Evropy. Let máme zatím na 31.10.

Tak jsme na Dhaulaghiri sami. Tři Češi, Ivan to včera na cestě do CI otočil. CII čeká dnes nás, předvečírem nasněžilo. Dnes ráno to jde, ale přes noc je strašná zima.
Ivan se šerpou to otočil právě kvůli sněhu. Ten může v horních partiích být problem, ale taky ta kosa! Rozhodně už nesmí sněžit. Až na suchý kašel jsme snad OK.

Keď budem citovať Romana "šílene se skazilo počasí" do C2 ani nedošli. Nasnežilo a cesta je lavinézna. Dnes sa vrátili do B.C. Čaká ich balenie vecí a cesta domov.
C2 mali postavenú cca 6.900 m n.m. Nechali si v nej veci na vrcholový výstup. Kvôli zhoršeniu počasia a predpovedi že to bude horšie a bude trvať dlhšie sa vrátili do B.C. Do C2 teda ani nedošli. Tak tam nechali všetko, čo mali pripravené. Napr. veci na varenie, stany, spacáky, péřové oblečenie, karimatky, okuliare, Kamil foťák a mnoho iných vecí, na ktoré si zatiaľ ani nespomínajú. Hodnota vecí je obrovská.
Dhaulagiri tohto roku nedovolila nikomu pokochať sa nádherným výhľadom z jej vrcholu. Ona však nikam neutečie :) snáď to vyjde iným na budúci rok a tým našim niekedy nabudúce.
Dhaulagiri si síce nechala expedičné veci, ale vrátila nám horolezcov. Táto hodnota je pre nás nevyčísliteľná.
PS: v najbližších dňoch Radek určite pošle podrobnejšiu správu.

Sedíme v BC, mrznou nám nohy a řešíme úplně jiný věci než včera.
To jsme ve výšce něco okolo 6 000 m po kolena ve sněhu řešili jestli je to konec a nebo budeme drsňáci a půjdeme dál. Když jsem to zkusili, několik křupnutí sněhových desek okolo bylo jasný varování. Terén je lavinézní a to se v místech kde jsme, se začíná teprve pořádně stavět do kopce. Tady začíná nabírat žebro na sklonu a o něco výš se utrhla lavina, když tady byl Pepíno Morávek a zůstali v ní dva lidi. Sereme na to! Expedice končí. Výš je sněhu ještě víc a ve třech by jsme to stejně neprošlapali pokud pominu to lavinový šílenství.Poslední fotky, poslední pohledy nahoru směrem k CII. Zůstal nám tam komplet vybavený výškový tábor! Stan, veškerý peří na vrchol od HIGH POINTu, SENSOR komplet, péřový rukavice, karimatky YATE, brýle, vaření, nerezové nádobí KOLIMAX, spacáky, termosky LAKEN, Kamil tam má i fotoaparát, ale hlavně nafocený film z pokusu o vrchol .....
Cestou balíme CI. Při tom si představujeme jak by jsme táhly ty tábory dva. Ale člověk když musí, tak skousne. Počasí nám ukazuje jak by mohlo být a já musím měnit sluneční brýle za ledovcový, protože není vidět v mlze cesta. Ač nesněžilo, je zavátá sněhem který padá z vrchu...!
A čeká nás naposledy nástupový ledovec. Poslední sbírání odvahy a jdeme na to. Mění se opravdu každým dnem a k horšímu. Na začátku Radek psal že je to jízda do křižovatky na červenou, postupně se z toho stává ruská ruleta. Znáte to. Jeden náboj do komory, roztočit bubínek, přiložit ke spánku, nadechnout a zmáčknout kohoutek.
S podobnými pocity se prodíráme ledem, mezi serakama, skáčeme trhliny, jedem po hřebenu ledu v místech kde se seraky řítí do stometrový hloubky. Bez možnosti něco ovlivnit...!
Jsme z toho venku, jsme ve stanu BC a podáváme si ruce. Je to za námi, konec. Smíšený pocity. Úspěch, neúspěch? Dhaulagiri letos nepustila nikoho. Ani na jaře. Byli jsme vysoko. Ja s Kamilem v 7.800 m, Radek do 100 m nad námi. Lézt v 60-sáti stupních skoro v 8.000 m je velice náročné fyzicky, psychicky, člověk se musí velice soustředit, nesmí udělat ani jednu chybu. O to víc při sestupu. 100 výškových metrů lezete nejméně jednu hodinu. Proto mě fakt zaráží, Radkove informace do médií o tříhodinovém náskoku a 300 m převýšení, když jsme si nahoře spolu kontrolovali výšku.

Zarazilo nás a bylo nám trapné mu to pak vytknout, že i tak profesionální horolezec dokáže udělat amatérskou chybu. Jeho tempo nahoru bylo příliš rychlé, prostě to přepálil. Ja s Kamilem jsme lezli normálním tempem, měli jsme vynikající čas na to abychom vystoupili pravděpodobně daleko výš než Radek, se šancí i na vrchol. Samozřejmě, krizi v této výšce má každý. Radka zastavilo maximální vysílení. Začala se mu znatelně projevovat výšková nemoc (slyšel hlasy atd.). Proto se rychle otočil a začal zlézat dolů k nám. Oznámil nám, že hned sestupuje dolů a že cesta nahoru je za současné situace nevylezitelná. Jeho rozhodnutí nám pravděpodobně snížilo chuť. Rozhodli jsme se pro společný sestup, s tím že dáme další pokus a budeme lépe aklimatizovaní na túto výšku. Normálně bych to nezveřejňoval, ale nám s Kamilem vadí, že šíří nepravdu na naše osoby, ve svůj prospěch do médií. Zde by jsme si měli být všichni rovni.

Ale vrchol je vrchol, ostatní je zapomenuto. Však to znáte, jak to chodí?! Ale jsme zdraví, nikomu se nic nestalo. ( mimochodem se dovídáme že na Pumori si lavina vzala dva lidi ).
Sedíme dlouho ve společným stanu, likvidujeme láhev Marpha Appple Brandy. Když jdeme spát, tak zvuky bouře přecházejí ve bouření lavin. Usínáme s dobrým pocitem že jsme do CII nedorazili. A že jsme šli o den déle než jsme plánovali, protože to by jsme v CII možná byli. A vzhledem k tomu, že i BC nám do rána zavalil sníh, tak cesta z 7 000m dolu by byla minimálně peklo, ne li nemožná!!!
Teď je něco okolo 13 hod, a řešíme jak se dostat z BC. Měli jsme objednaný osly, ale je jasný a telefonem potvrzený, že ti nepřijdou: V Kathmandu je teplo a pěkně a tak nosiče taky nepošlou, tak nevím. My to máme jasný. Zítra ať je jak je ( teda pokud se nebudou opravdu čerti ženit) vyrážíme přes dvě sedla do Marphy. Pokud nezabloudíme mezi sedly, tak máme šanci večer být v 2.600 m, pivo, teplo, sprcha.... Ale náš kuchtík a kuchtík od Ivana tady společně s naším materiálem možná přezimuje?! Kdy dorazí materiál do Kathmandu? Termín je v nedohlednu? Ale my se budeme snažit to tam hrnout jak jen to půjde. Samozřejmě, že otázka jsou lety z Jomsomu ...

22.10. Jomsom.
Sedíme, tentokrát ne v BC, ale v hotelu Mona Lisa. Zní to hodně vznešeně, ale zase taková sláva to není. Máme za sebou drsnou cestu z BC a před sebou čekání na letadlo. To první je super, to druhý na nervy. Včera ani dnes nás do letadla nevzali.
Na horách se situace mění každou chvilku a v Asii ještě víc.
19.10.
Se snažíme pobalit náš expediční materiál, vykopáváme stany ze sněhu, který mezi tím neustále padá a padá. To nás na jednu stranu značně uklidňuje. Naše rozhodnutí ukončit expedici bylo jedině správný. Sníh v BC máme poprvé a je vidět kolik ho napadalo nahoře. Absolutně bez šancí snažit se o vrchol a hodně málo šancí pokud by jsme byli v CII na návrat dolů. Nefouká vítr, který nás celou dobu obtěžoval a to má za následek, že sníh se drží všude. I na mírných svazích. A potom to ujede! Laviny jsou slyšet a sem tam i vidět v místech, kde jsme se bez obav před tím pohybovali. Navíc právě vzhledem k blížící se zimě slunce už nemá sílu, sníh nikde netaje a nesedá a tam kde by se před měsícem dalo jít po sedlým sněhu, se teď člověk brodí v závějích. Ve třech lidech by nebylo myslitelný prošlapat stopu. O vrcholových partiích ani nemluvě!!! Prostě konec :-(((
V jídelním stanu rovnáme věci do sudů, balíme soláry, před tím se snažíme ještě dobýt baterie. Většina věcí končí v sudech, ale bohužel hodně na zádech. Vzhledem k počasí není možný aby pro materiál přišli osli jak bylo domluvený, ale další den musí náš kuchař druhou cestou do Beni shánět nosiče. A tak je pravděpodobný, že sudy do Kathmandu dorazí až týden po nás. To už doufám budu v Evropě a budu přebalovat se na let za zaslouženým teplem.
20.10.
Ráno vstáváme v šest hodin. Spíme všichni na zemi v jídelním stanu, který má na sobě opět nános čerstvého sněhu. Snídáme a balíme i tenhle stan. Roman má obavy, že kuchtík by ho za několik dnů co bude čekat na nosiče sám nesbalil. Sněží a je mlha, což mě nahání strach jak budeme hledat cestu přes dvě sedla 5 350 m a 5 250 m! Chceme stihnout cestu, kterou jsme sem nahoru šli tři dny za jeden den. Vyrážíme pozdě. Asi v osm hodin a hned od začátku se brodíme sněhem. A to jsme v 4 600 m! Ještě než jsem vyrazil vyměnil jsem tmavý skla za oranžový rozsvětlovací. Ukázalo se to jako geniální tah. Kterej se ale obracel tak trochu proti mě. Kluci v mlze neviděli a tak jsem celý den šlapal stopu. Na začátku jsem šel sám, protože jsem tušil nedostatek času a tak jsem to napálil, ale i když odpoledne mě došli, pořád se drželi krok za mnou. Až mě s tím sr...! Až večer jsme si vysvětlili, že neviděli s tmavýma brýlemi zavátou stopu a tak jsem byl vodič, protože jejich žluté brýle jim zůstali v CII. Cestou mě taky párkrát napadlo, že by starému člověku mohl někdo pomoci s nesením počítače.
Po sedmihodinovým pochodu jsme na místě odkud nám utekli při cestě nahoru nosiči. Všude sníh, ale jsou protrhaný mraky a je už jasný, že do Marphy se tenhle den dostaneme! Sundávám větrovku HIGH POINT i čepici a konečně si užívám na slunci jenom flísky a kšiltovky. Radost byla ovšem předčasná. Zatáhlo se a začalo sněžit a fučet. Sice jsem ty dvě hodiny dal "na drsňáka" ale to jenom proto, protože jsem se bál zastavit a převlíkat se. Když jsme se zastavili pod Jakarkou, zjistil jsem že jsem taky že jsem ztratil jednu sandálu, co jsem si táhnul na batohu na přezutí. Do .....! Jen ten kdo na vojně zažil kanady a "lehkou obuv" zná jak jsem se těšil po měsíci z trekovek. Za tmy docházíme do Marphy. Poslední tři hodiny se klesne z 5 000 m do 2 600 m. Po deseti hodinách poloběhu, klopýtání v suti, smekání se svahem a ve sněhu, tři hodiny brzdíte prudkým kopcem s dvacetikilovým baťohem na zádech!
Marpha, hotel, pivo, tma...:-)))
21. 10.
Ráno přesun Marpha - Jomsom. Lety samozřejmě plný...
22. 10.
Lety samozřejmě plný...

23.10.
Let Jomson – Pokhara a Pokhara - Kathmandu máme slíbený, tak uvidíme. Potom začneme řešit let domůůůůůůůůůůůůůů....

Na poslední chvíli, přitom tam chlapi strávili 6 hodin, se nám podařilo přebookovat letenky z 31/10 na 26/10 přes Dohu do Vídně se společností Quatar.

text