Roman Langr

2001 Manaslu 8.163 m n. m., Nepál

Organizátorem expedice je Sportovní klub HIMALAYA SVATÝ PETR.

Expedice Manaslu jse připravovala téměř rok. Do přípravy zasáhlo několik dramatických situací. Nejprve to byly vojenské výboje extremistických maoistických skupin proti nepálské vládě. Potom to byly tragické události v nepálské královské rodině. A těsně před odjezdem teroristický útok v New Yorku. Kromě toho muselo odříci účast z pracovních důvodů několik účastníků. Zvláště citelná bylo odstoupení od účasti španělských horolezců

asi tři týdny před odjezdem. Samozřejmě problémy byly i se zajišťováním financování. Nakonec se přece jen podařilo dát peníze dohromady a na expedici vyráží výprava ve složení:

Josef Kubíček - vedoucí expedice
Jiří Steindler - lékař expedice
Tomáš Kolomazník
Roman Langr

SPRÁVY Z EXPEDICE
vybráno z internetových stránek Himalaya Svatý Petr

26.9.2001 Josef Kubíček
Vystupujeme z letadla na letišti v Kathmandu. Máme několik dní na doplnění zásob a vyřízení formalit. Ubytováváme se tradičně v centru Thamelu, v hotelu STAR. Nejprve navštěvujeme naše oblíbená místa: tibetskou restauraci TashiDeleg, kde výborně vaří a Pub Tom & Jerry.

28.9.2001 Josef Kubíček
Včera jsme si převzali expediční "permit"a styčného důstojníka, který má kontrolovat dodržování zákonů v průběhu expedice a to za naše peníze. Dnes převezmeme "cargo" (vybavení expedice, které jsme si poslali napřed). Věci došly bez velkých ztrát. Pouze jeden uražený zámek a to již z Prahy. Asi byl sud s léky moc těžký a tak někdo odebral tablety Strepsils.

30.9.2001 Josef Kubíček
V sobotu jsme se věnovali přetřídění "carga" a inventuře vybavení. Se sirdárem Lakhpou, což je důležitý člověk pro expedici, jsme dokoupili potraviny a ostatní důležité věci. Přesun na letiště proběhl hladce, ale čekání na odlet se zdá být nekonečné. Po noční bouřce to vypadá, že asi nepoletíme. Nálada stoupne až když se dozvíme, že čekáme na návrat vrtulníku z prvního letu. Konečně naše zavazadla mizí v útrobách MI -17 a my můžeme nastupovat. Posádka z ruské Tjumeně se zkušeně prokousává mraky až se ocitáme v údolí nad řekou Budhi Gandaki. Výhled na krásné štíty a strmé stěny okolních hor nás zase tolik nevzrušuje, neboť každý vyhlíží kdy už se objeví Manaslu. Mezitím se zkouším domluvit s posádkou, zda by bylo možné složit proviant přímo v B.C. (o 1.400m výše). Nebyl by to problém, kdyby neměli plné nádrže, ale takhle je vrtulník moc těžký. Škoda. Po přistání na louce u vesničky Sama Gaum, vychutnáváme pohled na na majestátnou horu Manaslu. Pak se vrháme na vyložení nákladu a loučíme se s posádkou. To už je s námi i starý dobrý známý, kuchař Kumar a jeho pomocník Dandy. Oba šli pěšky, neboť do vrtulníku lze vzít pouze 6 lidí. Protože se budeme 2 dny aklimatizovat, tak stavíme tábor a vyrážíme na malé procházky po okolí. Každý pohyb se zdá být trochu zpomalený. Není to jen výškou 3.500m, ale také proto, že nikdo nechce udělat chybu a podcenit aklimatizaci, což by znamenalo několik dnů ztráty. Kromě nás mají část louky pod kontrolou jaci a za potokem po nás pokukují svišti.

1.10.2001 Josef Kubíček
Ráno začíná rojení nosičů, kteří z obavy, aby nepřišli o "kšeft" chtějí jít do B.C. již dnes a nedají se přesvědčit. Odchází s nimi sirdár Lakhpa a Kumar. My zůstáváme s pomocníkem kuchaře. Následuje další aklimatizační vycházka. Zatím se všichni cítí dobře a ani v noci nebyly problémy. Odpoledne se opět zatáhla obloha mraky z údolí. Při prohlídce Samy nás vyvedlo z míry, jak sem zasáhla civilizace. Už to není ta panenská "tibetská" vesnička, ale najednou tu je videosál, bar, hotel (lodžije) a další. Také veřejné záchodky, které nechala vybudovat nepálská vláda po celé trase trekkingu okolo Manaslu.

2.10.2001 Josef Kubíček
Protože se všichni cítí dobře, tak balíme a začíná přesun do základního tábora (Base Camp = B.C.), který je ve výšce 4.850m. Vznikl problém s nosiči, kterým se zdá být moc věcí, takže chceme přibrat dalšího, ale najednou nikdo nemá zájem. Tak necháváme kanistr s kerosinem v Samě a zítra to nosič přinese. Zbytečně se moc nestrojíme a proto vyrážíme ve stovkovém fleecu. Mraky dnes přišly ještě dříve a tak není velký výhled. Nad lesem se nám podařilo přehlédnout odbočku v kosodřevině a jdeme po cestě k pasteveckým salaším. To ale zjišťujeme až po 200 výškových metrech. Když se mraky trochu roztrhly, tak jsme zahlédli správnou cestu. Musíme se vrátit, přes skály cesta nevede. Jak stoupáme, tak se ochlazuje a začíná mrholit. Do B.C. docházíme dost zničený a tak čaj, s kterým nám Lakhpa jde naproti, přijde vhod. Po krátkém odpočinku a občerstvení se musíme taky ubytovat. Najít co nejlepší místo na postavení stanu a upravit ho pokud možno do optimální roviny, vždyť se to stane na víc jak tři týdny naším domovem. Po večeři se všichni rychle vytrácejí do svých spacáků. Každý toho má dost a odpočinek bude zasloužený.

3.10.2001 Josef Kubíček
První noc proběhla klidně a všichni spali bez větších problémů. Přes noc napadlo asi 5 cm sněhu Počasí je nadále nevlídné a brzo se zatáhlo a začíná drobně padat mokrý sníh a nebo pršet. Zkoušíme nastartovat naši techniku a zprovoznit nabíjecí centrum. Děláme co můžem, ale mraky jsou tak husté, že se z toho nedá nic vyždímat. Vlhkost škodí jak může. Odpálila nám regulátor nabíjení a to je dost citelná ztráta. Zatím nabíjíme z akumulátoru a doufáme, že se počasí umoudří. Tak aspoň přikládáme ruku k dílu při stavbě "čortenu". Následuje slavnost k uctění bohů "PUZZA". Tímto obřadem žádáme bohy o shovívavost k naší přítomnosti v horách. Bohyně hory Manaslu se jmenuje Řípum a je to prostřední ze tří sester: nejstarší je Čomolungma a nejmladší se jmenuje Kančí. Odpoledne konáme zdvořilostní návštěvu u japonců, kteří jsou jediní na hoře. Chtěli jsme se domluvit na spolupráci při výstupu. Přijetí proběhlo velmi chladně a na tuto otázku jejich leader vůbec nereagoval.

4.10.2001 Josef Kubíček
Počasí je stejné jako včera a doufáme, že ho to brzy přestane bavit. Při nabíjení tužkových baterek z akumulátoru, se z nabíječky zakouřilo a bylo po nabíjení, protože polovina již nefungovala. Po rozebrání jsme zjistili, že zvlhlý plošný spoj vyvolal zkrat a shořely tři součástky. Naštěstí druhá část nabíječky měla jen mechanickou závadu a jinak je funkční. Hurá. Zatím se nám nepodařilo zprovoznit druhý satelitní telefon-IRIDIUM a taky nám nefunguje propojení na internet, ale to je dané nedostatkem energie, aby se dalo experimentovat. Kromě této "zábavy" připravujeme vybavení jednotlivých táborů. Do každého výškového tábora máme dva nové typy spacáků. Měli bychom tady ověřit jestli předpokládané parametry mají ještě rezervu. Zjišťujeme taky, že B.C. obývají další 2 obyvatelé. Jsou podobní plchovi a od Lakhpy se dozvídáme, že to je horská myš. Přiblíží se klidně až na 3 metry, ale je neuvěřitelně rychlá. Dopoledne nad B.C. zakroužil i orel. Dnes se taky postavil definitivní kamenný záchod.

5.10.2001 Josef Kubíček
Přestože počasí není o moc lepší než včera, tak to neodradilo Tomáše s Romanem a vyrážejí postavit C 1. Cesta není prošláplá a tak jim to jde pomalu. Netrpělivě čekáme na vysílací relaci v 6 hodin. Hlásí, že sice nedošli do C1, ale že stan postavili asi o 200 výškových metrů níže, v sedle na bezpečném místě.

6.10.2001 Josef Kubíček
Kluci ráno hlásí, že výš nejdou a že sestoupí do B.C. Tak se chystáme s Lakhpou, že uděláme vynášku do C1 a že tam přestěhujeme stan. Těsně před námi vyrazili 3 lidi z japonské expedice. Ti už by měli jít jako útočný tým až na vrchol, neboť mají postavené všechny tábory (C1 = 5700m, C2 = 6900m, C3 = 7500m). Lakhpa je rychlejší a tak balí cestou stan a vleče jej s sebou dál. Snažím se mu jít pomoci. Necháváme ostatní věci ze stanu pod fixama. Stan stavíme asi 8m od posledního štandu. Já vařím čaj, zatímco Lakhpa se vrací pro ostatní věci pod fixy. Nakonec se rozhodujeme pro sestup do B.C. Tam mi oznamuje styčný důstojník, že leader japonské expedice chce mluvit ohledně fixů. Vzhledem k tomu, že jsem se lehce nachladil a nefungují mi hlasivky, tak jsem vzkázal, že přijdu ráno. On však trval na dnešní schůzce, tak tam nakonec šel Tomáš s Romanem a styčným důstojníkem. Jednání leadra japonců se od počátku neslo v duchu, že jsme neseriozní a že parazitujeme na japonské expedici. Že jsme čekali s příjezdem až natáhnou fixní lana apod. Vznesl požadavek, že vyfixovali 2000m, a že od nás chce 1000m fixních lan a 2.400,- USD. Když mu Tomáš řekl, že lana mu dát můžeme a ne takové šňůry jako tam mají oni, ale peněz tolik nemáme, tak řekl, že nesmíme používat jejich lana a ani výstupovou trasu. Tomáš mu odpověděl, že respektujeme jeho požadavek ohledně lan, a že si natáhneme svoje pořádné české, ale že výstupová trasa není jejich ale nepálská a my jsme si zaplatili a dostali stejné povolení na její používání jako mají oni. Na to začal japonský leader na Tomáše křičet ať drží hubu apod. a naši se zvedli a odešli. Od japonských šerpů jsme však věděli, že natáhli pouze 850m fixů.

7.10.2001 Josef Kubíček
Ráno odchází náš styčný důstojník do Sama Gaum, kde na nás počká. Přece jen mu ta výška příliš nesvědčí a dole mu bude lépe. Dnešní den byl tak trochu odpočinkový a tak trochu lazaretní. Snažili jsme se dát se do kupy, aby jsme mohli v plné síle pokračovat. Den byl slunečný a tak jsme se jen nekurýrovali, ale připravili jsme si potraviny a vybavení do C2 a C3. Roman si vyzkoušel na hodinu přetlakový vak. Narozeniny Jirky jsme zapili bourbonem. Definitivně jsme vzdali pokus o nabití satelitního telefonu a tím pádem o možnost posílat e-maily. Další lidé z jap. expedice jdou nahoru.

8.10.2001 Josef Kubíček
K snídani jsme si dnes dali cereálie a na doplnění již tradiční nepálské "čapati". Tomáš s Romanem vyrážejí s vynáškou pro C2 do jedničky. Přibrali také lana pro vyfixování skalního výšvihu pod C1. Kluci se překvapivě brzy vracejí. Udělali na ledovci depozit a raději to otočili. Kuchař vaří znamenitě, dnes nám udělal smažený sýr s hranolkama. Jako doma. Nahoru dnes odešli poslední z japonců včetně leadra.

9.10.2001 Josef Kubíček
Dnes šel nahoru Tomáš s Lakhpou s cílem přespat v C1 a ráno pokračovat. My se připravujeme na zítřek a tak odpočíváme. Odpoledne se dozvídáme z japonského tábora, že tři japonci a 3 šerpové dosáhli vrcholu. Zpráva nás potěšila mimo jiné i z toho důvodu, že to znamená, že cesta by neměla být problematická, což je pro nás dobré znamení. Při večerní radiové relaci se domlouváme s Tomášem, že počkáme jak zítra uspějí a podle toho půjdeme za nimi. Po večeři bylo v kuchařském stanu živo. Přišel na kus řeči opět sirdár a kuchař s pomocníky od japonské expedice. Tak je samozřejmě pohostíme.

11.10.2001 Josef Kubíček
Včera Tomáš s Lakhpou pokračovali do C2, ale cesta je hodně obtížná a tak končí v cca 6.500m. My jdeme s Jirkou a Romanem do C1 s vynáškou pro C3 a ráno bychom měli pokračovat s Romanem dál. Sbíráme síly na ráno. Přes noc však napadlo čtvrt metru sněhu, fouká silný vítr, a tak nám nezbývá nic jiného než sestoupit do B.C., kde jsme zase komplet. Dozvídáme se, že 3 japonci jsou v C3 a nemohou nahoru ani dolů. K večeři máme českou klasiku: smažený sýr s hranolkama a tatarkou. Sýr máme samozřejmě od nás. Chutná moc a tak rychle ubývá. Kuchař nám ho strouhá i do polévek.

12.10.2001 Josef Kubíček
Nahoře stále silně fouká, a tak nemá smysl nikam chodit a proto odpočíváme v B.C. a sbíráme síly na další pokusy. Čas si krátíme hraním mariáše, nebo četbou, případně poslechem walkmana. Také šachové partie jsou časté. Souběžně do sebe tlačíme litry čaje a různé oříšky a další dobroty. Při takovýchto dnech, kdy se nedá pracovat na kopci, tak oceňujeme výhodu našeho velkého společenského stanu, který má plochu přes 18 metrů čtverečných. Takže zde trávíme většinu času. Čas si najdeme i na fotografování, zvláště když do B.C. přišli na návštěvu kamzíci.

13.10.2001 Josef Kubíček
Počasí se nemění a tak setrváváme a s obavami sledujeme situaci japonců. Možná, že se to může zdát divné, že nás zajímá osud japonců po podivném jednání jejich vedoucího, ale tady v horách člověk vidí vše pod trochu jiným úhlem. A teď jde o víc, než jen o machrování. Dnes vyrazili na pomoc jejich šerpové, ale s obtížemi došli do C1. Nám se snaží pomoci udržet dobrou pohodu kuchař a vymýšlí jednu dobrotu za druhou. Jablka v županu střídá tibetské momo a tak podobně. Samozřejmě se necháme rozptýlit i pravidelnou návštěvou orla, který zakrouží nad B.C. Pomocník kuchaře Dandy se dnes vrátil se zásobami čerstvé zeleniny a brambor ze Sama Gaum. Přinesl nám dopis od styčného důstojníka, který tam na nás čeká. Hned se pouštíme do čtení, protože aspoň nám zabere chvíli volného času, kterého tu máme až zbytečně dost. Ale to je při každé expedici stejné, při nepřízni počasí je najednou nadbytek volného času, což je ideální podhoubí pro vznik ponorkové nemoci.

14.10.2001 Josef Kubíček
V B.C. je sice pěkně, ale je cítit, že se ochladilo a nahoře je vidět jak tam fičí vítr. Dostáváme zprávu, že japonci v noci sestoupili z C3 do C2. Chvíli nato je slyšet blížící se helikoptéru. Několikrát zakrouží v oblasti C1 a C2 a pak přistane v B.C. Po domluvě s nimi odlétá styčný důstojník japonské expedice do Kathmandu. Odpoledne přilétá helikoptéra znovu a přiváží tři čerstvé šerpy ze záchranného týmu. Ti ihned vyrážejí do C1. Od japonského kuchaře se dozvídáme, že jeden japonec nahoře zamřel a jeden má omrzliny. Nebyl však schopen upřesnit jestli to bylo v C3 nebo C2 a nebo cestou mezi tábory. Tato situace nám předurčila diskusní téma. Vzpomínáme na spoustu případů, kdy stále ještě dochází k riskování zdraví a životů přeceněním svých sil, nebo podceněním hor.

15.10.2001 Josef Kubíček
Vítr stále nahoře řádí a tak setrváváme dál v B.C.. Už však je cítit nervozitu, že čas nemilosrdně letí a my můžeme jen nečinně přihlížet. Opět se objevuje helikoptéra, ale po několikerém zakroužení ji nezbývá než znova odletět. Šerpové zatím neprorazili cestu do C2. Teprve pozdě odpoledne se jim to podařilo. Pomohli sestoupit oběma japoncům do C1(jeden má těžší omrzliny), kde počkají na vrtulník.

16.10.2001 Josef Kubíček
Konečně to vypadá na zlepšení počasí, a tak Tomáš s Lakhpou vyrážejí do C1. Přilétá vrtulník a stahuje 2 japonce z C1 (jeden z nich potřebuje nutně s omrzlinami do nemocnice) a zbytek týmu z B.C. Najednou jsme tady v B.C. sami daleko od civilizace. To však ani nemáme čas vnímat. My se připravujeme, že budeme Tomáše následovat do C1. To je pro nás teď to nejdůležitější.

17.10.2001 Josef Kubíček
Tomáš s Lakhpou pokračují do C2, s cílem posunout stan o něco výše. Netrpělivě čekáme na rádiovou relaci v 18.00. Tomáš se ozývá z C1 a to nám je již jasné, že cíl se nepovedl splnit. Teprve když se dozvídáme podrobnosti, tak nám to je jasný. Trhlina nad C2 se zřejmě zvětšila a Tomášovi s Lakhpou se nepodařilo přes ni dostat a tak snesli všechny věci do C1.

19.10.2001 Josef Kubíček
Včera jsme se s Romanem vydali do C1. Cestou jsme potkali sestupujícího Tomáše a Lakhpu. Slunce svítilo velmi intenzivně a bylo velmi teplo. Procházeli jsme pod serakem, jehož část byla čerstvě odpadlá. Nebyl to zrovna dobrý pocit, ale jakákoliv jiná varianta nebyla o nic lepší. Díky oteplení začíná místy poměrně rychle tát sníh a i sněžné mosty přes trhliny začínají brát za své. Na sedle pod C1 nás čeká náhlá změna. Po tání ani památky a naopak nás vítá ostrý ledový vítr, který zatím zavál stopy, a tak postup se zpomaluje. Ve stanu nám už je hej. V pravidelné relaci se dozvídáme z B.C., že dorazila naše podpůrná skupina trekařů, kteří šli celý trekking z Gorkhy. Martin, Miloslav i Honza jsou v pohodě a jsou připraveni vydat se do C1. Noc na dnešek byla v C1 trochu divoká díky nárazovému větru, ale spalo se nám jinak dobře. Ráno Roman zaregistroval škrábání na mandlích a tak se rozhodl jít dolů. Já jsem měl v úmyslu jít se nalehko podívat zda by se nedala trhlina nad "dvojkou" nějak obejít, případně přejít v jiném místě. Když jsem však po snídani vykouknul ze stanu, tak mě optimismus začal opouštět. Otočil jsem to zpět do B.C. Setkání s trekařema bylo příjemné zpestření našeho pobytu. K večeři jsme si objednali vepřo knedlo zelo v trochu pozměněné úpravě. Místo vepřového byla šunka a místo bramborových knedlíků byly spíše šišky, ale bylo to super. Zapili jsme to tibetským pivem. A pak přišlo kuchařovo překvapení. Na vařiči upekl dort. Ten byl ozdobený třešničkami a nápisem Manaslu 2001. Takže i takhle si žijeme v základním táboře.

20.10.2001 Josef Kubíček
Loučíme se s trekařema, kteří sestupují a zítra budou pokračovat dále směrem přes Larkya-la do Besishaharu. Nám zbývá poslední možnost se pokusit o vrchol a sice varianta alpského stylu. Vzít si stan a postavit C2, ráno ho zbalit a zkusit udělat C3. Na víc už nám nezbývá čas. Tomáš to vzdává a tak půjdeme ve třech. Kuchař se opět překonává a navíc to ještě jistí ananasovým kompotem. Přesto je trochu cítit ve vzduchu lehké napětí. Znovu pro jistotu přebaluji batoh a zvažuji o co by se dalo ještě nechat v základním táboře. Tam nahoře je všechno cítit 10x těžší a máme před sebou poslední šanci, ale zase je třeba myslet na bezpečnost a zdraví.

22.10.2001 Josef Kubíček
Včera ráno se ani Roman necítil ještě úplně fit, a tak vyrážím jen s Lakhpou do C1. Tam jsme dorazili bez větších obtíží a v pohodě jsme se navečeřeli. Potom jsme si sbalili batohy na ráno. Nabraly pořádně na objemu a hlavně na váze, ale musíme mít dost potravin a plynu. Taky karimatka a hlavně spacák jsou nezbytné. Spánek přichází brzo. Dnes jsme si dali vydatnější snídani a hlavně dostatek tekutin. Vyrážíme. Cesta se místy boří, ale jakž takž to jde. Jak stoupáme, tak přibývá i sněhu. Přichází první kritické místo, jsme u séraků. Sundáváme batohy a jdeme to prozkoumat. Lakhpa se zastavuje a nechce se mu dál. Místo, které měli Japonci vyfixované je úplně změněné. Fixy jsou jinde než by měly být. Jeden ze séraků to nevydržel a zkrátka spadnul. Nacházím průstup a jdu dál a po chvilce mě i Lakhpa následuje. Přicházíme k dalšímu problematickému místu v ledopádu, kudy jezdí laviny ze séraků v horní části. Je tady čerstvá dráha, zřejmě to byl ten hukot co jsme slyšeli večer. Lakhpa říká, že se mu to nelíbí. Chvíli váhám, ale pak dávám za pravdu Lakhpovi a s lítostí to otáčíme. Asi po více než půlhodině, když už se blížím ke stanu C1, zatímco Lakhpa už balí, slyším hukot laviny. To se uloupl další sérak v místě, které se Lakhpovi nelíbilo. Beru to zároveň jako varování bohyně Řípum, že skončilo období vyhrazené na audienci. Sbalíme celou C1 a protože máme každý batoh hodně přes 20 kg, tak nám z B.C. vyráží naproti Tomáš. Pod sedlem mu část nákladu předáváme. Do B.C. docházíme hodně vyčerpaný, ale možná, že tu svoji roli hraje zklamání z neúspěšného pokusu. Zkrátka expedice skončila, ale skončila beze ztrát a to je nejpodstatnější. A vrchol? Ten tam zůstal...... snad někdy příště. Teď už musíme myslet na cestu zpět. Je potřeba rychle sbalit základní tábor, neboť pozítří přijdou nosiči a my už zítra vyrážíme směr Larkya pass.